Vysloviti
Vysloviti, il, en, ení; vyslovovati = vy- říci, vypověděti, vypraviti, aussprechen, aus- sagen, ausdrücken; vysvětliti, vollkommen ausdrücken, aussprechen, beschreiben. Jg. — abs. Milovali tu zem viac nežli možno v-viti. Sl. let. II. 11. — co: slovo, Us., něčí jméno. V. Jak se to slovo (jméno) vyslovuje? Us. Tč. Co sám v. se ostýchá, klade na jazyk dobráku Boleslavovi. Ddk. IV. 177. Do oné vsi, kterou nelze Slávům v-viti. Koll. I. 162. — co komu. Já mu to vyslovím (vysvětlím). Ros. V. někomu díky, správně: vzdáti, činiti. Brs. 263. V. někomu přání. KB. 3. vyd. VII. — čím. Oni mu to tím slovem vyslovují. Scip. To právem psa- ným vysloveno není. Pr. měst. — co kde: příčinu zavření ve výměru v. J. tr. V Pa- říži jazyk francouzský nemohl vysloviti jména jeho; Biskup v jedné ze svých řečí vyslovil: Jeden přeje...; Tak se vyslovuje v listině.... Ddk. IV. 41., 299., V. 119. (Tč. ). Ty věci zřiedil, jakož na hoře vy- sloveno jest. NB. Tč. 206. Ve slovech těch bohonáduch písma sv. se vyslovuje; To Festus jim (mocencům židovským) v Jeru- salemě v-vil. Sš. Sk. 41., 271. (Hý. ). — co nad kým: kletbu, Ddk. III. 22., hluboký svůj žal. Mus. 1880. 37. — se o čem. O něčem příznivě se v. Us. Tak skoupě vyslovuje se zde zpravodaj o této vážné události; Jak se to stalo, o tom nám bude hned se v.; Máme-li se v. o dvanáctiletém panování jeho. Ddk. I. 178., II. 130., IV. 67. — kdy. Slova ta pod zákonem a za vlády zákona vyslovená ne jinak slyšána býti mohou. Sš. II. 26. — jak. Zřejmě něco v.; Město Lava v-lo se ve prospěch Frid- richa. Ddk. IV. 116., V. 202. Zlomky desi- tinné cifru po cifře vyslovovati n. čísti, Decimalbrüche ziffernweise o. stellenweise aussprechen. Nz. Dosť čistě se polsky v-val. Vká. Td. 115. V. svou žádosť slušným způ- sobem; V. své mínění, domněnku bez obalu. Us. Pdl. V-vil své výzkumy způsobem vě- deckým. Osv. I. 521. Princip vyslovujeme v ten rozum, že... ZČ. I. 154. — Vyslov několikrát po sobě: Vím velmi veliký vrch, v tom vrše velmi veliký vlk. Volala Vilina Voršulu: Voršulo, vem vidly vod pece, vyžeň velmi velikého vlka ven. Na Moravě u Vyzovic. Nebo: Ty Petře, pepř vepře; jestli, ty Petře, toho vepře pře- pepříš, tak ty, Petře, toho přepepřeného vepře sám snísť musíš. Nebo: Rozprosto- vlasatila-li jest se Nabuchodonozorova dcera, čili nerozprostovlasatila jest se Nabucho- donozorova dcera? Nebo: Pan kaplan má vrabce v kapse. Nebo: Strč prst skrz krk. Nebo: Naše lomenice je mezi všemi lome- nicemi ta nejlomenicovatější. Přeletělo tři a třicet křepeliček přes tři a třicet stříbr- ných střech. Uhlíř uhodil učenníka uhlem, ubohý učenník upadl, umřel. Pět ptačátek, pět penkavek ptačátek. Zaželezilo-li se že- lezo či nezaželezilo-li se? Šla Prokopka pro Prokopa: Pojď Prokope jísť trochu úkropa. Mezi domama má má máma malou zahrádku. Cf. Er. P. 6. Na Mor. Šla Prokopka pro Prokopa: poď Prokope dóm nasypat koňom. Skákalo psisko přes příkopisko, přes pcháč, přes rozsocháč, přes Nevyrovnávalo humno. Oblemujeme-li mu to, anebo neoblemujeme-li mu to. Pět pepřů před pecú (pětkrát po sobě). Všeci ptáci v seči sú (několikrát po sobě). Petře, Pavle, pověz pravdu pravdivú, prodala-li pekařka peřinu prachovú. Pekař popadl poleno, praščil pekařku pod koleno. — že. V-vil se, že rozhodně ne. Us. Dch. Kňahňa sa vyslovila, že viac s nikým tan- covať nebude. Dbš. Sl. pov. I. 412.