VysvědčitiVysvědčiti, svědč, il, en, ení;
vysvědčo- vati =
svědectvím svým potvrditi, jako svě- dek vyříci, aussagen, bezeugen, bescheinigen, beglauben;
se =
svědectvím se očistiti, sich mit Zeugnissen rechtfertigen. —
abs. Pakli komorník požene ano více neděl v póhoně než právo a vysvědčí (bezeugt), který den pohnal. Kn
. rož. 24. Čeho nejsi vědom, ne- můžeš v
. Rb. —
co: poslední vůli, Pr. m.; škody, Pr. měst
., půhon (ohlásiti).
Mus. Svěd- kové kšaftovní, když pořádně vysvědčí kšaft, místo své u práva míti budou. Kol. 56. V. pravosť podpisu (písemné potvrditi), beur- kunden. J. tr. V. svědectví (= dáti). Dch. Póhony z dědictví najprve vysvědčují;
Za starých dob každý komorník sám své pó- hony jest vysvědčoval, ale nynie jeden vy- svědčuje všecky a někdy ten, ktož vysvěd- čuje, žádného jest nepoháněl. Vš. Jir 31
. 435. (Jdr. ). Kristus vzav chléb v-čil tělo své. Bart
. —
co kde: půhon
před úředníky
u desk zemských. Mus. V. půhony
na šran- cích
u kathedry (ohlásiti). Vš. Jir. 35. Ač sou mi
na tom sněmě dluhy mé spravedlivé býti vysvědčili
. Pal. Děj V. 2
. 326
. —
na koho. Kdyžby tři páni přísežní naň vysvěd- čili a vyznali (wider ihn zeugen). O
. z D. —
kdy. Soud o suchých dnech adventních má minúti, než půhonové mají před se jíti
a k nim žádný státi
nemá a ti půhonové mají teprv
v suchých dnech postních vy- svědčováni býti (anweisen). Vl
. zř. 4
. —
jak. Než půhonové mají se v. až
do konce (den Klageaufruf konstatiren) a potom má voláno býti po druhé. Zř
. F. I. C. XI
. Poslední vůli
pod přísahou v. Er.
—co, koho čím (zač) Vysvědčuje jej člověkem spravedlivým. Eus
. Něco mnohými příklady, Us., rozprávkou, Aesop., chléb tělem svým v. Štelc
. Něco li- stem (písemně) v., bescheinigen. Nz
., Šp. Jej svým hlasem
za syna v-čil. BR. II. 321. Tu chléb tělem, kalich krví v-čil jest svými slovy, ustavil svým věrným hody. Hus III. 267. —
o čem. O neveliké knížce starých v-čil Cicero, že..
. V. Písma zřetelné o tom vysvědčují. Štr. Kristus v-čil o osobě své. Put. sv. VII
. — Byl., Bibl., Pešín., Kram., Jg., Bart. 4. 15. —
koho zač (cf.
v. co). Kri- stus pán teď lidi nenapravitelné za pohany v. ráčil. BR. II
. 81. b. —
co komu. Tu máš, povieda, toto písmo ti vysvědčí, že bude z teba dač
. Dbš. Sl. pov. VI. 62. —
k čemu. Úředníci, hned jak se póhonové k jich súdu vysvědčie, súd zahájie
. Vš
. Jir
. 30. —
že. Jest nám v., že..
. Mus. 1880
. 450. Vysvědčujeme, že tito lidé na kostel nažebrali v obci naší... Sl. let. I. 321.