Výtrž
Výtrž, e, f. = výtržnosť, der Excess, Frevel, die Gewaltthätigkeit. Johan. Celou noc musí být u výtrži, aby nezaspala. U Ry- chnova. Pořád jsem ve výtrži s tou matu- ritou. Ib. Dhn. Pořád je Stasinka ve v-ži (vytržena, rozčilena). U Chocerad. Vk. Ja- kou jsem z toho dělávala v. svému muži, když jsem na dlouho odešla a doma všecko hynulo. Ib. Vk. Cf. Výtržek.