Vytržený
Vytržený; -en, a, o, vz Vytrhnouti. Hnáti k někomu s vytrženým mečem. Troj. Uzří, ano moře za ním, uzří angela, an stojí s vy- trženým mečem. GR. Potom syn spolumě- štěnína našeho s mečem v-ným přiběhna ranil jest Řehoře v hlavu. NB. Tč. 243. Nebo stáli lidé zlí na rynku na Starém městě dvěma řadami s kordy v-mi. Let. 73. V-ný zrak. Čch. Bs. 88. — v čem: v mysli. Ler. — odkud: z mysli, entzückt. V. Národ slávou otců nevěnčený z života knih list je vytržený. KB. 2. vyd. 3., Vc. — čím kdy: na modlitbě myslí vytržená. Ob. pan.