Vyznání
Vyznání, n. = přiznání, das Bekenntniss, Geständniss, die Aussage, Aeusserung. V. něčeho. V. zločince, Ros., lásky, D., hří- chů (zpověď), Br., svědkův (vysvědčení). D., Ros. Kdož by koho viniti chtěl po v. kte- rého zločince. Václ. VI. Že viněný druhdy od- pírá toho, druhdy se v-vá: protož tuto již o v. v soudu vizme. CJB. 399. A má její (paní unesené) v. znamenáno býti od písaře. O. z D. V. zločinců. Vz Zř. zem. Jir. K. 40., X. 8. V. učiniti. Bart. I. 10. V. a přiznání. Dch. Kdož zapírají, mají žhavým železem neb očišťující vodou k v. přivedeni býti. Ddk. IV. 222. V. pravdy. Mus. 1880. 133. A jakož se to nachází z obou stran vedení a svědků v., že... List z r. 1558. Tč. A na to jich před námi v. každá strana dva pe- níze položila; Držie sě v. těch rukojmie; Toto jest v. nadepsaného spoluměštěnína našeho. NB. Tč. 11., 29., 235. (Tč. ). V. na mukách. Kn. drn. 112. Ale ústem v. se dovršuje a dokonává. Sš. I. 110. V. kromě soudu není takové moci, aby ten, kdož se přizná, bez dalšího poznání práva byl od- súzen. CJB. 399. Vyznání krom soudu nenie té moci, jakoby právem uznán byl. Brikc. K. XIII. 1. 2. V. bezděčné a z strachu nenie stalé. Ib. XIII. 1. 4. V. mučeného nenie žádnému škodné, leč po mučenie v tom trvá. Ib. XIII. 1. 5. V. nepřítele nemá hned věřeno býti. Ib. LXIX 1. 9. V. zločinců kde se zapisovalo a jak při soudu čítalo. Vz Ib. T. III. Vedu se na markrabino v.; To oboje v. úřadníci odložili na pány k senmu. Půh. II. 202., 577. Zpověď hřiechuov v-ní před Bohem z pokory a před knězem, když množ kněz jmien býti. Hus III. 258. Hříchů poznání jest z nich povstání, hříchů v. jest jich zahlazení. Us. Tč. Upřímné v. a želení jest poloviční napravení. Bern. Vz S. N., Přiznání. — V. víry, das Glaubensbekennt- niss. V. víry v širším smyslu = každý víry projev buď slovem buď činem; v užším smyslu = každé projevování víry, které s patrným úmyslem se děje, abychom jiným víru svou osvědčili, das Glaubensbekennt- nis; im engeren Sinne, confessio fidei for- malis, aneb také (což obyčejnějším), profes- sio fidei. MP. 104. V. křesťanské, MP. 5., náboženské, das Religionsbekenntniss, Dch., Z. tr., Nz., augsburské. Šd. Víra v Boha, jak ji církev ve svých v-ních (in symbolis) naznačuje. MH. 3.