VzmluvitiVzmluviti, il, en, ení =
promluviti, re- den
. —
abs. Když bohatý zmluvie, všichni vzmlčie. BO. —
co. Jazyk vzmluví súd, loquetur; Vzmluvi všecky divy tvé, narrabo. Ž. wit
. 36., 30
., 9. 2
. —
proč ke komu. Jáz hanbú nevzmluvi k němu. Hr. rk. 307. —
komu o čem. Jemu o sukně vzmluvi. St. skl. —
se ke komu oč. By to učinila, k němu sě o mne vzmluvila. Hr. rk. 307., Kat. 2668
.