ZajetiZajeti, jedu. jeď, jeda (ouc, jel, et, etí;
zajížděti, ějí, ěl, ěn, ění =
na něčem (na koni, na voze atd.),
s očí ujeti, pryč jeti, wegfahren, wegreiten, wegschiffen;
zablou- diti, irre fahren, fehl reiten;
s cesty na stranu odjeti, auf die Seite fahren;
obklí- čiti, umreiten;
jeda zavaditi, fahrend an- stossen, hineinfahren, hineingerathen ;
jetím poraziti, přejeti, niederfahren, niederreiten, niederrennen, überreiten, überfahren;
zajeti, delší cestou jeti, umfahren, umreiten, Um- weg nehmen.
Jg. —
abs. Nevím, kam za- jel. Us. Zajeli jsme (zabloudili). Us. Zajeď (sjeď s cesty). Kde cesta rovná, nezajížděj. Us. Šd. —
kam proč (do čeho,
za co, před co, v co, ke komu, nač, přes co, pod co), kam proč: za vrch. Ros. Z. do cizích zemí, Ros., do plotu (zavaditi oč), D., do lesa
pro dříví. Šm
. K Otie daleko zajel. Rkk. 35. Zajeď sem, fahr an; Z-li si na ostrůvek. Us. Dch. Zajížděti do češtiny, do polštiny. Us. Tč. Blesk do země zajel. Us. Zajíc pryč zajížděl. Osv. V. 638. Z. stranou. Us. Vyznala, že do Slezska zajíž- dějí a lidem peníze z měšců vybírají. 1594. Pk. exc. Normané i do Sas zajížděli. Šmb. Fr. S. II. 107. Z. někam
na lup. Ib. 202. Zajedu v hory, do cizí krajiny. Er. P. 453. Z-la bych já mu
pro Červenú růžu; A dyž už zajeli za ty třetí hory, Turek sa ohledl
, na vdovu pohledl; Dyž su já chudobná pro vašeho syna, můžete si zajet pro paní do Vídňa. Sš. P. 122., 140., 386. (Tč.). Král zajel sobě ještě hloub clo země; Jaromír zajel sobě do Uher, aby Vratislava jaksi zastrašil; Kumáni zajížděli skoro každého roku přes hranice. Ddk. II. 273., 323., VI. 81. (Té.). Svědomí mi tu právě zajíždí do lokte a šťouchá mě, abych vojvodu neza- bíjel. Shakesp. Tč. Voleni hned ze sněmu páni, aby zajedouce k volenému králi před- ložili mu články umluvené. Pal. Děj. V. 1. 29. Zajel milý za moře, pomož mu mocný Bože. Sš. P. 402. Vašnosti se omlouvám, že sem pro pospíchám z. k Slavkovu ne- mohl. Žer. 329. Z.
před dům, před vrata pro někoho. Ráda paní Nouze do Svárova zajíždí. Prov. Šd. —
(koho) odkud. Zajeli je
s obou stran (obklíčili). Kos. Z
od pravé cesty. Berg
. — koho: dítě, D., husu. —
komu co: cestu (zastaviti jeda). L., Šm.—
si (kam). Zajeli si (delší cestou jeli). D . Šm. Zajedu si k vám (jeda zastavím se). Tam si něco (trochu) zajedeš, ale za to po- jedeš po rovné cestě. Us. —
s čím kam. S tím, co potud pro školy byl napsal, do Švedska zajel. Pal. Rdh. 264. —
čím kam: vozem
pod kůlnu. Us. Krájeje chléb hlu- boko nožem zajel. Us. —
(si) na koho. On vždycky na mne zajíždí. Us. Šd. Jen tak naň nezajížděj. Us. Kšť. —
kde. V lese z. Jg. —
kdy kam. V srpnu téhož roku zajel jest do Řezna. Ddk. II. 273. —
jak daleko. Na sta mil zajela, na dítky zpo- mněla. Sš. P. 141.