2. Zajíti. — abs2.
Zajíti.
— abs. Zajímej
= utíkej! Uh. Brt. D. 293.
— co, koho. Zajímať koho, in die Enge treiben. Laš. Brt. D
. 293. Z. louku (zahájiti, aby nepásli). V Plzeň. Otm.
— co s kým. A kak-lij' to popravce dobrý, kterýž by, moha jieti zlého, aby viece ne- škodil,
i nechce tu, kdež by
s ním nemohl zajieti plenu velikého. Št. Kn. š. 168.
— se kde. Majíc mezi sebú ústavnú milosť, jako zajímajíc (vypůjčujíc) a oplácejíc se jí mezi sebú. Št. Kn. š. 89. Z. = vypůjčiti také v Sv. ruk. S. 185.
— co čím. Zajal kosum šířá záhon
= sekal na jednou obilí na celém záhoně. U St. Jič. Vhl.