ZakončitiZakonči
ti, il, en, ení;
zakončovati = za- špičatiti, scharf zuspitzen;
konec čemu uči- niti, beendigen, enden. —
abs. Zakončujícím sepisováním svého díla zaměstnán byl Jar- loch ještě r. 1214. Ddk. IV. 122. —
co. Oba tito knížata mizí naprosto a zakončují vedlejší věte
v brněnskou; Závěrečná řeč předsedy, velká mše atd. zakončily celou slavnosť. Ddk. IV. 113. 292. —
se komu. Nos se mu z-čil, barva v tváři zavadla. Us. Tč. —
co čím: kůl sekerou, tužku nožem atd. Us. Tč. Takto byly kláštery, abychom z-li slovy Palackého, semeništěm . . . Ddk. IV. 329.