Zalíčiti
Zalíčiti, il, en, ení; zaličovati = líčením zatříti, be-, über-, verschmieren, zuschmie- ren; austünchen, ausweissen; ausschminken. — co (čím): vápnem. Kom. Slávu něčí chytrostí a lstí z-ti. Br. Vraždy na vraždy množá, i krvou zem zhusta zalíča. Hol. 144. Sósedova stěna bílá, celá krvjú oprščená; panenka ju zaličuje, krev nevinná přestupuje (proniká). Sš. P. 182. — kde. Zalíčili jsme ve světnici a v kuchyni. Us. Šd. Už jsme na svátky všude zalíčili. Us. Šd. — se komu = dvořiti se, lichotiti se, zu gefallen suchen, schmeicheln, hofiren. Na Mor., Slov. a ve Slez. Tč., Němc. VII. 192. Ti se Slo- vákovi umí zalíčati. Hdk. C. 166. Ked chce dieťa zaliečať sa. Phld. III. 3. 254. Hneď sa tej mladej vyskiera, hneď stare zalieča. Chlpk. II. 15. Ani sa mi, šuhajko, nezalie- čaj. Sl. pov. 227. Z. sa dievčaťom. Na Slov. Šd. Královna sa začala svojmu mužovi za- liečať, líškala sa mu a chválila tú jeho moc a slávu; Ale teraz už pekne okolo neho prihovárajú sa, vyzpytujú sa, zaliečajú sa mu, len aby slova vyvábili z neho; Tie (psi) začali teraz okolo Janka chvostmi krútiť a zaliečať sa mu, aknáhle obadali, že už Janko prebudil sa. Dbš. I. 451., IV. 68., VII. 91. (Šd.). Zalieča sa jej slepý Janko (když ženská dříme). Na Slov. Zátur. Nebudzem se ženic, až mi sto lat (let) mine, musim sa zaličac tej krasnej dzivčine. Sl. ps.