Zanítiti
Zanítiti, nět, nítil, cen, ení; zaněcovati = zapáliti, anzünden, anfachen, anschüren, anstecken, anbrennen, begeistern, enthusi- asmiren. Jg., Dch., Čsk. — co: oheň, V., Pass. mus. 348., Ler., BO., haldu, D., lásku. Z. povstání, vzpouru. Šmb. Stř. II. 261. Z. své srdce. Osv. I. 41. By ani jedna jiskra neuhašená nezanítila napotom snad požár nový. Pal. Děj. III. 3. 81. — co kde Z. oheň na věži. Put. sv. 71. Tehda Paškazius káza okolo-nie veliký oheň zanietiti. Pass. 46. (Hý.). Na vrsě zanieti oběť. Rkk. 21. Lože pod ní z-li. Skl. II. 496. Zaněcuje oheň slova božího v srdci svém. Štelc. Chuť k umění v mládeži z. Kom. — čím. Tvář její byla touhou zanícena. Šml. — se. Válka se z-la. Šmb. S. II. 234. Vzbou- ření se z-lo Ib. II. 23. — se proti komu Hněv boží zanietil se jest proti nám. Bj. — se odkud. Z toho válka se z-la. Šmb. S II. 275. — (se čím) k čemu. K nebeským žádostem zaněcujíce; To se stává, když jeden dobrý s druhým rozmlouvá a sobě slova o nebeské žádosti podávají a se jimi k nebeskému milování zaněcují. Hus III. 63., 64. — se jak. Okna chrámu zanítila se v siném plápole. Čch. Mch. 74. — se v čem. Zaněcovala se v milování jeho. Troj. V prudkém hněvu se z. Kom. Žádám slyšeti slova, jimiž bych v jeho byl milo- vání zaniecen. Hus III. 64. — se komu. Jemu se jako nové světlo zanítí. Kom.