ZanítitiZanítiti, nět, nítil, cen, ení;
zaněcovati =
zapáliti, anzünden, anfachen
, anschüren, anstecken, anbrennen, begeistern, enthusi- asmiren. Jg., Dch., Čsk
. — co: oheň, V., Pass. mus. 348., Ler., BO., haldu, D., lásku. Z. povstání, vzpouru. Šmb. Stř. II. 261. Z. své srdce. Osv. I. 41. By ani jedna jiskra neuhašená nezanítila napotom snad požár nový. Pal. Děj. III.
3. 81. —
co kde Z. oheň
na věži. Put. sv. 71. Tehda Paškazius káza
okolo-nie veliký oheň zanietiti. Pass. 46. (Hý.). Na vrsě zanieti oběť. Rkk. 21. Lože
pod ní z-li. Skl. II. 496. Zaněcuje oheň slova božího
v srdci svém. Štelc. Chuť k umění v mládeži z. Kom. —
čím. Tvář její byla touhou zanícena. Šml. —
se. Válka se z-la. Šmb. S. II. 234. Vzbou- ření se z-lo Ib. II. 23. —
se proti komu Hněv boží zanietil se jest proti nám. Bj. —
se odkud. Z toho válka se z-la. Šmb. S II. 275. —
(se čím) k čemu. K nebeským žádostem zaněcujíce; To se stává, když jeden dobrý s druhým rozmlouvá a sobě slova o nebeské žádosti podávají a se jimi k nebeskému milování zaněcují. Hus III. 63., 64. —
se jak. Okna chrámu zanítila se
v siném plápole. Čch. Mch. 74. —
se v čem. Zaněcovala se v milování jeho. Troj. V prudkém hněvu se z. Kom. Žádám slyšeti slova, jimiž bych v jeho byl milo- vání zaniecen. Hus III. 64. —
se komu. Jemu se jako nové světlo zanítí. Kom.