Zarachotiti
Zarachotiti, il, cen, ení; zarachotati, chotám a choci = zachřestiti, rasseln, zu rasseln anfangen. — abs. Buben zarachotil. Vlč., Lipa 253. — čím. Jimi (kulkami) za- rachotil. Kká. Td. 215. — k čemu. Zara- chotia hneď bubny k útoku. Zbr. Lžd. 242. — kdy. O polnoci zadunie zem, víchor za- rachotí, voda zahučí. Dbš. Sl. pov. I. 517. V tom dvore zarachotia sťa hrom v tichej noci. Btt. Sp. 21. — nač: na buben. Us. Šd. — kde. Hrom nad námi zarachotil. Tč. Cosi z-lo na dvoře. Us. Tč. Strachy umíral, kdykoli to v komoře z-lo. Němc. I. 146. Na nebi z-til hrom. Vlč. Kočár na silnici zarachotil. Sych. Zarachoce nad niem túlec s lukem. Rkk. 57. — co = založiti, ver- legen, Us., čím: nepozorností. — co kam. Kam's knihu zarachotila? U Kr. Hrad. Kšť.