Zásloví
Zásloví, n. = konec slova, der Wortaus- laut. Hlásku v zásloví zoveme zásuvkou. Bž. 35. V z. i» pravidelně jest odsuto: syn, chlap (synB., chlapB); b v z. buď zaniklo aneb bytně obsaženo je v předcházející souhlásce, s níž splynulo: mol (molB.). Bž. 8. Kdy po obojetných souhláskách v z. píšeme y neb i, ukáže tvarosloví. Bž. 14. — Z. = přísloví, das Sprichwort, zastr. Rozk.