Zastrčiti
Zastrčiti, strč, strče (íc), il, en, ení; za- strkati, zastrkovati; zastrknouti, knul a kl, ut, utí; zastrkovati, zastrkovávati = za něco, někam, v něco strčiti, dahinter, hineinstecken o. schieben, stossen, einstecken, einschieben, aufstecken; založiti, zandati, schovati, ta- jiti, verstecken, verlegen, verbergen; za- vříti, vorschieben, vorstecken, zuschieben, zuthun, vorthun. Jg. — abs. Zastrč! Za- strčila's? Us. — co: peníze (schovati), zá- voru (dvéře závorou zavříti). V., Kom. Z. šavli, meč, bodák, dvéře. Us. Dch. — co kam: psaní za obraz, Us., meč do pošvy, prut do země, Us., něco do kouta. Ros. Z. vonici (kytku) za klobouk. Us. na Mor. Šd. Z. péro na klobouk, fajfku za pás. Us. Dch. Jestli gazděna na boží tělo z oltáře halouzkn ulomí a ji do lnu zastrčí, dobře se jí leu 307* urodí. Kld. II. 304. Tu obrúčku mi na hrdlo zastrkla. Dbš. Sl. pov. V. 84. Zastrčí ho v zemi a tancují okolo něho. Sš. P. 772. — co čím: dvéře sochorem, závorou, Us., díru čepem. Ros. Zamknu tě zámčiskem, zastrčím kolčiskem. Slez. hra. Šd. Kůň sedlem se z-čil. Db. Dvéře závorami zastrkala. BN. — kým. Všude jím zastrkují (ke všemu ho nastrkují, ke všem pracím atd). Ros., Solf. — co kde. Je to někde v seně, na půdě atd. zastrčeno. Us. Dch.