Dítě
Dítě. Cf. Bž. 75., 23., 109. Děťátko. Alx., Výb. II. 21. 16. Lašsky. děť, a, děťo. Brt. D. Na Zlínsku dat. pl. děťom, instr. dětima, Brt. Jak se skloňuje na Lašsku? Vz Brt. D. 117. Na Slov. dieťa, ata, n. Cf. Šrc. 247.. 268—269. Strsl. d?te, Vz Mkl. Etym. 44. K svýma děťatoma, děťatma. Pass. Je to enem takový děť a už si zapali. Mor. Brt. D. D. nemanželské: uhnalec, úhonek, se- branec. Vz Parchant. Když po smrti muže svého po roce dítě má, zjevné jest, že svého stavu počestného nezachovala. O. z D. Ne- mohli sa dieťaťa dožiť. Ht. Sl. ml. 224. Ku- kačka jarabá, to je peknô vtáča: každé dieťa rado, keď mu dá koláča. Sl. sp. 331. Dzětma moře zastavila, mužma peklo zahu- scila; Hajej, hajej, děťátko milé, ty si na- rozen z panny Marie; Mamička tam v hrobě zpive, male diťatko kolibe; Která múdrá máti, nebraňuj díťati; Budeš v nebi ty i já, i s našima dětima; Srdečko v ní puklo nad dětma drobnýma; Začnite jí hráti o jejím díťati; Di diťa na krchov; Radši bych já radši dvanást krav dojila, než vdovcovým dětóm snídaní strojila; Horší je mně nežli tobě. Horší je mně s tým vínečkem než tobě s díťátečkem; Dziotek maciška. Sš. P. 4, 370 6., 90., 95., 110., 140., 144., 159., 197., 380.,
775. A keď si já budem dieťatu zpievati;
Kázala mi máti dieťa kolísati. Koll. Zp. I.
62., 67. Sobě a dětóm i mně hanbu udělal;
Nadala jdětóm pankerty; Otec každý dětóm
svým dává dle své možnosti, což muož;
Vdově a dětem ; Děti s práva mají při erbích
otce svého nebožtíka zuostati. NB. Tč. 90.,
173., 199., 204. Vpadl mi i mým dětem mocí
v to zboží; Pobral jí a její dětóm všecko.
Půh. II. 11., 39. Ještě dietětem jsa. BO.
Dietě, puer; dieti, virgines. Ž. wit. 85. 16.,
44. 15. Uč, kaž, treskci vždy své děti, až
chceš do nich statek měti. Sv. ruk. 199.
Dietky slobody ludstva sú rodiny. Trokan
118. Dítky jsou příští svět, budoucí vlasť
a símě člověčenstva. Sb. uč. Žáden neví,
jakú lásku rodič má k dítěti jediné ten,
kdo má détky, ví to; Když se dětkám
dobre děje, rodič sa raduje a z nešťastí
dětek svojich srdce zarmucuje; Baba i matka
svú láskú děťa zabíjajú, když mu všecko,
co chce, činiť dopúščajú; Pokad syn je ďeťa,
prutom obmakčuj (ohměkčuj) mu boky. Glč.
II. 102 ,110., 208. Aby boly dobré děti, nemá
se jim ništ hověti; Drž dětky v ostrosti a
ne v ukrutnosti; Má příčinu plakať děťa,
když sa na svět rodí, nebo skrze narodění
ku bídě prichodí; Jak naučíš dětky tvoje
žiť v stydlivosti, bude jim užitečnějšé než
zlato v hojnosti. Glč. 11. 249., 250., 263.,
342. Má děti jak schodky (drobné). Us.
Bkř. Múdre (dobré) dieťa sa neodchová (ne-
poroste); Čo jedno dieťa, to milšie; Čím
viac detí, tým viac otčenášov; čím viac
otčenášov, tým viac chleba; Dieťa nevie,
kedy mu je dosť (jiedenia). Slov. Zátur. Pre
chudobných dieťatka, pre bohatých teliatka.
Sb. sl. ps. 1. 94. Děti povídají, co činí;
starší, co jsou činili; blázni, co by činiti
měli; stateční, co by rádi činili; rozumní,
co činiti sluší; Dítě nepláče, máť nerozumí
(nepláče-li); Dítě Špiní a dere, matka šije
a pere; Ač ditě křivo, přec mateři milo.
Bž. exc. Jest obou rodičů vlastní dítě a
přece není jejich syn (dcera); Můj otec
a má matka měli díté a to dítě není můj
bratr ani má sestra. Kdo je to? (Já); Otec
dřevěný, matka hliněná, děti sklenné (réva,
země, hrozen). Mor. Brt. Pověry běžné při
rození, odstavování, vychovávání atd. dětí
vz v Km. 1886. 241. a násl. (Brt.). Kdež
otec sám statek má a má děti neoddělené
(non mancipatos, in väterl. Hausgenossen-
schaft lebende K.), nemají děti podlé něho
z toho statku poháněny býti. Vl. zř. 59.
O právech a povinnostech dětí v starší době
vz Jir. Zř. zem. 448. b., 689. b., 690. a.
O opatrování dětí římských a řeckých. Vz
Vlšk. 227., 240. O jejich opatrování nyní.
Vz Slov. zdrav. — D. = nerozumný. Co
pak jsi malé dítě? (Říkáme kárajíce do-
rostlého z pošetilosti a p.). Us. Pdl. — D. =
hračka, die Puppe. Kup mu d. Us. Sd. — D. = mladé zvíře. Dietem vranovým, pullis; dieti lvovy, catulli. Ž. wit. 146 9., 103. 21. — D., os. jm. D. ol. I. 220., VIII. 51., Tk. V. 154.