Záští
Záští, n., lépe než zášť, i (ě, Plk.), f. Jg. Z = zajití s kým v nepřátelství (zastr.). Mus., Boč., Ms. pr. kut. Z od zašestí n. zašetí od zastar. trpn. příčestí šest čili šed, a, o (m. šed-t) slovesa jíti. Bř. 210. Záští od zajíti jako příští od přijíti. Pal. Radh. I. 187. Cf. Pal. Děj. IV. 1. 467., Zajíti, 1. U starých Čechův: opověděné nepřátelství (die Fehde). S. N. Psaní o z. mezi Jindř. z Dubé a Malovcem z Pasova. R. 1413. Z. obecné, die öffentliche, z. zvláštní, die pri- vate Fehde. Kteří jsou zjímáni pro obecné z., mají ihned propuštěni býti, a kteří jsou vězňové zjímáni pro svá zvláštní z., to má dobrými lidmi ohledáno býti. Arch. I. 247. — Z. = zajití, zahynutí, konec, interitus, der Untergang. Bibl. — Z. = kyselosť, ne- návisť, zastaralý hněv, der Groll, Hass, die Gehässigkeit, Feindschaft, Feindseligkeit, Erbitterung. NB. Tč. 243., J. tr. Častá záští a kyselosti mezi sebou mívali; věčné z.; v z. s někým býti; vzbudivše mezi sebou veliké z. V. Z. národní, Osv., plemenné. — Šmb. V z. někoho míti; záštím kypěti; pro- puklo z.; pojali z. k sobě; slova záštím napuštěná. Us. Dch. Mají z. mezi sebou. Míti k někomu z. Ros. Z. zastarati se ne- dopustíš. Kom. V z. u někoho uběhnouti; z. řečí na sebe uvaliti. D. Hrobové z. Rvač. Míti z. na koho. Rk. Srovnali se o všeliká záští, kteráž jsou obapolně mezi stavy. Václ. I. Patrno učeníkom bylo také již tenkráte ono z., jakým se proti panu jeho nepřátelé spikli a shlukli. Sš. J. 44. Znamenavše roz- ličné záštie a nechuti, kteréž jsú mezi námi a měšťany byly. List z r. 1447. Té. Dávní z. mezi sebou měli. Kn. Záští vyhne se každý nedráždě nikoho, nedělaje se nikomu nepřítelem. Kom. Slovo dá slovo a záští hotovo.