ZátiZáti. Mkl. Etym. 403. a. Cf. Záť (dod.). —
kam. Holé skály zejí
do dolův okolních. Exc. —
kde. Mezi nimi propasť zeje tmou. Kká. —
odkud. Chlad z vás mile zeje. Sš. Bs. 31. Z jehož tváře zálo hoře. Osv. —
čím. Kde démon propastí svým děsným okem zál. Kká.