Zatracení
Zatracení, n. = zahubení, das Verder- ben, die Gefahr. Město je v nebezpečném z. GR. — Z. = odsouzení do pekla, die Ver- daminniss, Verdammung. Věčné z.; místo věčného z. (peklo). V. Jdětež na věčné z. St. skl. Na věčné z. někoho odsouditi, D., poslati. Sych. Ať nás nepodá na z.; Ať vám bude (požehnání) na z. Výb. II. 26., 38. Pod duše své z. mluvil, že jinak nenie; Pod z-niem své duše před dobrými lidmi seznal na téhož člověka. NB. Tč. 108. (Utéci) z. věčného, do něhož se všichni nekající do- stanou ; (Zlí vůdcové) lidi na z. vedou; Soudí a na z. odesýlá; Duši na z. posýlá. BR. II. 13. a., 223., 318. b., 756. b. V z. upadl. Št. Kn. š. 20, První pecnec jest bá- zeň věčného z., toho máme často požívati´. A pán Buoh tehdy ty hřiechy, dluhy neb viny odpuštie, když nad modlitebníky ne- pomstí věčným z-ním neb v očistci muče- ním ; Dajž jim Buoh, aby se právě káli a od věčného z. pokáním byli odvázáni. Hus II. 110., I. 334., 343. (I. 123., 141., 176., 467.).