Zaváněti
Zaváněti, 3. pl. ějí, něj (nějíc), ěl, ění = počíti voněti, zapáchati, anfangen zu riechen, zu duften. — abs. Ta zvěř již zavání, ist anrüchig, angegangen (když počíná hníti). Us. Škd. Sad když se bělá, zavání ves celá. Bdzn. — čím: sudem, zvěřinou, D., česne- kem. Šd., Jg. Způsoby a řeči jeho konírnou zaváněly. Šmb. S. II. 175. Kořením daleko z. Němc. — kde. Kde borový z-něl háj. Mcha. — jak: líbezně. Kod. — po čem šp. m.: čím.