Závazek
Závazek, zku, m. = zavázání, die Ver- bindung. — Z. = konec (zastr.), das Ende. Konec neb z. knih. 1538. — Z. = zárod, der Fruchtkeim. Na Slov. Plk. — Z. = za- vázání, slib, povinnosť, die Haftung, Ver- bindlichkeit, Verpflichtung, das Obligo, der Zwang, das Engagement, die Pflicht, das Versprechen, Wort, Gelübde. V. Z. = po- vinnosť, jižto člověku ukládá zákon mravní aneb právní; Z. mravní, právní. S. N. Z. a povinnosť k něčemu míti; na z. koho vzíti, bráti (slibem zatknouti); mnozí na z. cti a víry vzati, Jemanden auf sein Ehrenwort zu etwas verpflichten; k úřadu přísahy a z-ky činiti musili; přísahu a z. na něco činiti. V. V takových z-cích toho nejvíce šetřiti máme. CJB. 369. Takový má ctí a věrou zavázán býti, aby se před nadepsanými hejtmany ode dne závazku svého ve dvou nedělích pořád zběhlých postavil. Zr. F. I. B. XXXIV. Osvobození od z ku umluve- ného. Us. Z-kové a slibové z přinucení vy- konaní nepořádní jsou. Vz Zř. zem. Jir. U. 13., k. 28. Pod příměřím a z-kem pokoje k někomu přijíti. Haj. Ze z-ku někoho pro- pustiti. Br., Kom. Z-kům svým věrně státi; z-ku dosti činiti. Sych. Z-kem přísahy slib utvrditi. Jel. Bez všeho z-ku živu býti. Aesop. Pod závazkem mlčenlivosti; to jest těžký z. Kram. V nějaký z. se dáti, vstou- piti, v z. vjíti; v z-ku býti; v z. vzatý, engagirt; z. směnečního dlužníka, Haftung des Wechselschuldners; tento z. se ctí. Dch. Z. platební, die Zahlungsverpflichtung, na- dací, Stiftungs-, k odbírání kořalky, der Brantweinzwang; z. rukou společnou, die Solidarhaftung, Solidarverbindlichkeit. Šp. No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať, musí ťa Pánboh sám za to pokárať; on zná sľuby, záväzky, prísahu našej lásky. Sl. spv. II. 63. Jak ty komu co jistě slúbíš, v z-ku zostaneš. Na Mor. Tč. Z. vyšel z platnosti. Ddk. I. 205. Kázal mu to z. k císaři ně- meckému; S tím z-kem, aby knížata mo- ravská povinni byli; V pozdějších letech neděje se více zmínka o takovém z-ku. Ddk. II. 144., 181., III. 171. Na sněmu jeru- salemském přijal na se z. Sš. I. 143. Pama- tuj na ten z. svůj, u sv. Petra Pavla mšu sv. obětuj. Sš. P. 581. Že nikdo se nevy- jímá od toho z-ku. Sš. II. 56. Kteréž z ry- tířstva vězně náhodou zjímal, na z. cti a víry zase je propouštěl. Pal. Děj. III. 3. 292. Na z. cti a víry něco dodati. Bl. Živ. Aug. 89. Vzal jej král na z., aby z domu svého nikam nechodil. Čr. Závazky veliké máte, které vám činí ti, které . . . Štr. A když jich (těch statků) nedrží, z. a po- vinnosť ma konec. Žer. 343. Jeho milosť nám svrchupsané purgmistra, konšely a obec města Hradiště ze z-kuov, kterýmiž jsú jeho milosti byli zavázáni, propustil jest. List z r. 1479. Té. A kterážby závazku svému dosti neučinila, aby za osobu na poctivosti zmařenou držána byla. 1604. Tč. Taková má na z. cti a víry vzata a zavázána býti. 1604. Tč. Takové z-ky potom ženy samy nařiekati mohú. Vš. Jir. 229. Z. pod ctí a pod věrou; nad závazky cti a víry své se zapomenouti; závazkův a slibů neřádných žádný není povinen držeti. Pr. mést. Ně- koho na z. z trestaní pustiti (gegen Revers). Sláma exc. Na z. vzatý propuštěn jest. Har. Na z-cích trvati. Faukn. Na závazku býti. Ottersd. Z. lásky, manželský. Šm. Z. osobní, věcní; vejíti, vstoupiti v z. pro něco; zba- viti někoho z-ku, od z-ku; bez mého z-ku, ohne mein Obligo; z. k odbírání piva, der Bierzwang; z. (závaznost) rukou společnou a nerozdílnou; vzíti někoho na z. cti a víry rukou dáním ; z. pod přísahou: povinnosť pro závazek (Haftungsprlicht, lépe: zavázanosť, Škarda). J. tr. Pod z-kem na to uloženým, Er. Sprostiti se z-ku. Šp. O z-ku v strčes. právě vz Rb. str. 274. Vz také: Slib. — Z. = smlouva, der Bund, Vertrag, die Ver- bindung, das Bündniss, Verbündniss. Z. s kým učiniti, Ros., míti. Bibl. V z. s kým vejíti. Kram. Z. zrušiti. D. Z. k stavu man- želskému. Štelc. Vz Smlouva. Žer. Zps. II. 192.