1. Zavětiti1.
Zavětiti, il, ěn, ění =
větvemi pozna- menati aneb přikryti, verbrechen. —
co, koho. Z. dráhu postřeleného jelena (aby ho neztratil). Z. jelena zastřeleného (při- kryti, aby naň slunce nesvítilo). Jg. Z.
pše- nici, pole, cestu (závěť dáti; vz Závěť, 2.). 2.
Zavětiti,
zavětovati =
do řeči zaplésti, in o. durch die Rede verwickeln. —
se kam (do čeho =
ře
či se zaplésti). Rk. —
Z. si =
zahovořiti si, porozprávěti si. —
o čem. Zavietime si o Slovenčině. Hdž. Vetín. 74. —
Zavetovati se ke komu =
pěknými slovy a p. si nakloniti, gewinnen. Oni oba se ku přátelům svým hrubě nezavětovali. Slez. Šd.