Závisť
Závisť, i, f. = nepřízeň. Z. koř. vid (vi- děti; zá-vid-tB, d před t v s, vz D; závi- děti). Cf. Gb. Hl. 107., Bž. 230, Z. = rmou- cení se nad štěstím jiného. Blř. Z. = zármu- tek pro blaženosť jiných. Sš. II. 62. Der Neid, die Missgunst. Z. jest bolesť umu z cizieho pohodlí. Sen. Z. odložiti a od- vrci; z-stí proti někomu hořeti. V. Z. slávy. D. Z-stí chřadnouti, Št., V., blednouti. V. Rozpukl by se z-stí. Prov. Duše z-stí na- litá, kalená. Chmel. Z-stí navříti. Sych. Bez z-sti to měj. Jel. Z. mu nedá spáti, Us. Z. jeho se na mně stále pase (se po mně vozí). Dvors. Had z-sti. Čch. Petr. 18. V z. upadnouti. Št. N. 153. Z. a nepřízeň míti. Dch. Z. se v pekle vylíhla a bude v pekle pohřbena. Us. Dch. Kdo z. nepro- budil, není záviděn. Msn. Or. 37. Závistí vše prahlo. Kká. Td. 26. Z. všem velikým mužům sedí na šíjí. Plntarch. Nebuď mezi námi křik ani z. GR. Ten, ježto chce ža- lovati, jmá najprve sám druhý na kříži pří- sahati, že ani pro z. ani pro nepříznosť toho, na kterého chce žalovati, z tej vraždy nechce obžalovati. NB. Tč. 106. Kromě nebe všude závisť. Us. Tč. Z. raní ludské srdce; Nejvíc je z-sti na dvorech mezi slu- žebnými ; Komu pán Bůh přeje, z-sti se nebojí. Mor. Tč. Kde je láska, tam je scestí, žádne ščestí bez z-sti; kdyby láska plame- nem horela, nebylo by ani drívi potreba. Pck. Ps. 71. Z. dávno před námi se zrodila. Hkš. Jediná (prosba jest) proti z-sti, jenž zlého svému blížniemu žádá a dobrého mu nepřeje; Závisť si učinil, že's záviděl té ženě, vdově neb panně . . .; Má-li (pýcha) vedlé sebe biedného, viece se dme; pakli má zčastného, tehdy z-stí sě mučí; Tento hřiech (závisť) jest jako mol, neb on všecky dobré skutky pokazí. Hus I. 356., II. 73., 317., IIII 180. Z. pozoruje chyby, ale ctností nic. Us. V ústech má med a stred, v srdci chová z-sti jed. Z. jest tovaryška štěstí. Sych. Paní z. ještě živa. Všemu konec kromě z-sti. Ros. Ctnosť se z-stí chodí. Na Slov. Rozpukl (rozpustil) by se z-stí (vz Slinka, Tráva); Z. po živych ráda se vozí; Z. nepředčí nad pýchu, než za ní v patách kluše; Lepší jest z. na sebe vzíti než poli- tování; Kde láska, tu i Bůh, kde z., tu zlý duch. Č. Z. ujímá, ale moci nemá; Železo rez sežírá a závistník od závisti umírá; Z-stí ničeho nepřijednáš; Není štěstí bez závisti. Pk. Z. má veliké (bystré) oči; Z. dávno se zrodila a ještě živa; Z. Nejhorší Nemoc; Z-stí ještě nikdo nezbohatl ani neztučněl; Z. nedá do nebe (přijíti); V z-sti není ra- dosti ; Bohatství plodí z. a chudoba nená- visť; Zlý pláče od z-sti a dobrý od radosti. Prov. Šd. Z. tomu škodí, u koho se plodí; Z. bývá obyčejné služebnice ctnosti; Závisť vředy v srdci plodí, srdcu, tělu mnoho škodí; Z. z ďábla se zrodila a moc zlého mezi luďmi ve světě zplodila; Koho z. ná- sleduje, má dobrého cosi; Ze z-sti mnohé zlosti; V zlobě a z-sti není stálosti ani ra- dosti; Šaty žerou moli, závistníka závisť. Na Mor. Té. Z. za ctnosťú chodí, ale jéj ništ neuškodí. Keď by z-sti nebolo, mnoho zlosti ze srdc ludských by ubulo. Na Slov. Tč. Z. mnohé hříchy plodí a zdraví velmi škodí; Kdo z-sti místo dává, hada v ňadrech přechovává. Sbor. uč. Z. jest nejhorší ne- moc. Bž. Čím kdo vyšší, toho také očekává pád hroznější; nebo sláva závisť plodí, zá- visť pak nebezpečenství; Z. se cizí nehodou chladí, byť vlastní se škodou; V mokře železo se sžírá, člověk z-stí umírá. Hkš. Závisti milovník — chudých protivník. Hus III. 140. Po smrti z. přestává; Smrt hasí z.; Z. je svá vlastní žalosť. Bern. Vz strany přísloví a pořekadel ještě: Závistník, Zá- vistivý. — Z. manželská = řevnivost, die Eifersucht. L. Nebo z. (zelus) domu tvého snědla mne. Ž. wit. 68. 10. — Z. = nená- visť, odium, der Hass. V., St. skl. A závistí nepravú nenáviděli mne. Ž. wit. 24. 19. — Z., Zawist, hájovna u Milevska; samota u Hořic; vsi u Vel. Meziříčí a u Tišnova; u Zbraslavi. — Z. = pole zaseté méně vzác- nými plody před plody vzácnými, aby tyto byly méně na škodě n. př. u cesty zaseje se čočka, ječmen a p. a dále mák. Us. u Olom. Tč.