Diviti seDiviti se, div, divě (íc)
, il, ení; divívati se, sich verwundern, staunen, mirari. —
abs. Divichu se Němci. Rkk. I divili se všichni náramně. Br. To se divím. Jg. —
čemu, komu. Divím se tomu. Troj. Jest se čemu d. Us
. Poče tomu sě d. Kat. 249. Diviechu sě Němci kráse také. Rkk. 46. Není se tomu d. Šm.
— Br., Háj., Solf., St. skl., Alx. —
koho: To mne diví (das wundert mich),
šp.
m.: Tomu se divím. Mus., Jg
. —
nad čím. Jg., Šm.,
ale neuvádějí žádného dokladu a
Rk. praví, že jest tato vazba špatná; s ním souhlasí Os.; avšak
šp.
právě není, možnáť jí analogií chrániti: Užasnout' se nad tím upřímí
. Br. Užasl jsem se nad tím. Ros
. —
jak. Diviti se
se strachem. V. —
do koho. Divím se do starých lidí, kterak na tom jich smysl blúdí. Cat. bib. Divi (divím) sě do tebe. Pass. 625. —
komu nad koho. Že se jim nad jiné divíval. V. —
z čeho. A když jí z toho divíc se mluvila, odpověděla. Han., Výb
. —
kde. Nepřestávať se
v sobě vždy d. Pís. Br. —
přes co. Divím se přes to, —
šp. m.: čemu. Šm., Jv. — Vz Dívati se, 1.