Završiti
Završiti, il, en, ení; završovati = na vrch dovésti, doplniti, anhäufen, vollenden; vršek učiniti (při míře), einen kleinen Haufen machen. — co: korec, věrtel. Us. Dch. Červen nastoupí po žalostném máji a metamorfos lichých děj završí. Nitra. VI. 143. Z-šil do- stojne dielo svoje nečestný zbabelec. Zbr. Lžd. 111. Na misách nakrájané koláče za- vršujú obed. Sl. let. VI. 288. Z. kopu sena (vršek posaditi). Us. Šd. Keď každý jedno- tlivý kmen svoj osobný duchovný úkol za- vrší. Phld. II. 3. 95. — co čím. Završil krásu její tím, že . . . Kartig. — se kde. Ve zbožnosti se završují všecky poznané jestoty veškerého života člověčího. Mus. Bo keď žitia ten osnovu završí vo tmavom hrobe. Kyt. 1876. 31. — jak. Len čo z toho vykvitne? Táto komedia sa strojí pekne završiť. Chlpk. I. 90. Konec roku tu, my ho šťastně završujeme. Phld. III. 1. 8. — se nač. Tak završil a vyvršil sa osud na tebe (vymstil se). Let. Mt. S. VIII. 1. 62.