Zbačiti
Zbačiti, il, en, ení = uznamenati, zpo- zorovati, merken, bemerken, wahrnehmen, erblicken. Na Mor., Slov. a ve Slez. Tč., Šd., Kd., Brt., Kld., Vck., Bern. — co, koho (kde). Kto ho (oheň) zbačí, nah ho potlačí. Mt. S. I. 135. Vz Oheň. On to hned zbačil. Slez. Šd. Ale ani len márny lístok neodtrhni v tejto zahrade, lebo by nás hned zbačili a potom by bolo po nás; Takú kňahňu voľakde nezbačili; Čakala ešte aj ona, čím by dakoho v pustom hrade zbačila. Dbš. Sl. pov. I. 169., IV. 74., V. 16. Srdce zo šteňata ale tak ukradnutého, by ťa suka nezbačila. Dbš. Obyč. 75.