Ze = za
Ze = za. Ze sebe býti, státi = za sebe býti, státi. Na Ostrav. Tč. — Brt. v Listech filol. II. 145. —153. (vz tam více příkladů); Zk. S. 231.—236.; Zk. Ml. II. 30.—31., Mkl. S. 530.—533., Jg. Slov. Některé příklady při- činěny z vlastních sbírek. — Pozn. Před- ložky s a z často se pletou, čehož příčinou jest nevýslovnosť. Kdy to či ono psáti, nej- lépe poznáme ze slovanských nářečí, která užívají za z formy iz, jako bývalo i v če- štině. Kromě toho dobře jest pamatovati si, že s předložkou s korresponduje předložka na, s předložkou z předložka v. Předložkou s s genit. označuje se vzdalování od povrchu něčeho a předložkou z vycházení z vnitra něčeho. Že někdy Němec aus, Latiník ex a Řek §§ kladou tam, kde my Slované s, spo- čívá na různém názoru, který ani u nas ne- bývá vždy týž. Dívka byla na trávě, jde s trávy (Mkl. S. 570.: priide sb polja); pa- kli byla ve trávě, jde z trávy; co je v nebi, přichází z nebe, co na nebi, s nebe; dal-li otec synka na učení, vrací se mu s učení (idutb st učenBJa, Mkl. S. 572.), dal-li do učení, vrací se z učení; chodíce na ryby a na raky, vracíme se s ryb, s rakův; když býváme na pouti, chodíme s pouti (drug-b mi priide sb pąti. Mkl. S. 571.); žijíce na světě, scházíme se světa; jsme-li někde na na svatbě, vracíme se se svatby (vorotilb sja so svadßby. Mkl. S. 571.); mám-li něco na paměti, sejde mi to s paměti (sidje malo s pameti. Mkl. S. 571.): co máme na očích, sejde s očí; sedí-li pták na stromě, může se stromu sletěti aneb vzletěti (vzhůru). Podlé toho dobře rozeznáváme smysl vět: kape se džbánu a kape ze džbánu, poprvé totiž s povrchu, podruhé ze vnitřku, obakrát ovšem shora dolů. Konečně, máme-li na po- čátku, proč bychom neměli s počátku a má- me-li na novo i v nově, proč bychom ne- měli i s nova i z nova. Th. Vodička v Km. 1878. 79. — Ten z toho není, šp. m.: s to; On z něho není, šp. m.: s něj. — Tč. praví, že ve Slez. znamená s jenom něm. mit, lat. cum, jinak že užívají z.