Zeman
Zeman, zeměnín, zemanín, a, m. Zeman, pl. zemani, zemané, vz -an a více v Gb. Hl. 58 a Arch. f. slav. Phil. II. 700., -janín. Z. = obyvatel země, ze země zrozený, der
Erdbewohner, Erdensohn. V. — Z. = oby-
vatel některé země, zemek, der Inländer, Ein-
wohner, Insass. Ps. mus. 104 12., Bl.. Ms.
1417. — Z. = pán nad částkou země, der
Landgutsbesitzer, Landedelmann, Edelmann.
Z., původně vlastník země; potom tolik co
šlechtic vůbec, konečně jen šlechtic nižšího
řádu. S. N. Cf. Země (= nemovitý, pozem-
kový statek), Dal. Jir. 9., 54., 94 a j. Z. =
statkář vládnoucí zemí. Perwolf. Z. = zemi
svou pěstující neb orající. Hš. Já sem ze-
man, já nic nemám, enom jednu košulenku
a tu prodám. Sš. P. 678. Zeman, chleba
nemám (posmieva sa nezemän). Sedliak gro-
bian (potupuje zemän). Na Slov. Zátur. Eva
předla, Adam kopal, kdo zemanu koně
koval. Prov. Šd. On žije jako jaký z.; Myslíš,
že můj otec je zemanem (že ti mohu pořád
peníze dávati). Us. Tč. Chlop žere, zeman
chlasce, farář sere. Slez. Tč. Tu sobě od-
měřoval beze všech zeman, nemaje s sebú
žádných zeman; Odloženo do více zeman;
Že jsem jeho byl pohnal k úřadu jako ze-
manína; Z-né nález učinili. Půh, I. 256., II.
12.. 539 , 600. Což jemu zeměné za právo
najdú. Půh. II. 8. Ja jsem zeman, chleba
nemám, jenom kobyličku vedu na uličku,
tam ji prodám. Er. P. 385. b. Z. na zem-
ském, man na manském a měštěnín na měst-
ském právě souzen býti má. Zř. z. Jir. R.
38., A. 7. Z-né ve městě. Vz Tk. II. 342.
Káže kněz zemanóm svým. Rkk. Zemané
ve vsích. D. — Háj , Dal., Pulk., Sych.
Z vlka nebrzo bude oráč a z zemana žák.
Prov. Z., v již. Čech. = šlechtic. O schud-
lých se říká: Zeman chleba nemám. Kts. — Z., osob. jm. Z. Frant. Vz Tf. H. 1. 195., S. N. Z. z Kosoře Mat. Vz. Blk. Kfsk. XXV., CXL., 934. Malíř (maliar) slovenských z-nů = Jan Kalmčak, 1822.—1871. Pokr. Pot. 188., 207.