Zemdleti
Zemdleti, el, ení; zemdlé(í)vati = mdlým učiněnu býti, müde werden, ermatten, er- schlaffen, erschlappen. — abs. Dokud ne- zemdlejí. Ž. wit. 57. 8. Ruka, noha má z-la. Us. Tč. Jdou na mě mdloby, že bych brzo až zemdlel. Us. Šd. Matka tedáž ubohá zamdlí a na mrtvinu padne, i studená jak ľad za dľhú nehne údami chvíľu. Hol. 132. Noha zmdlela. Vrch. Tvoje síla zmdlívá. Kyt. — čím: pracemi. V. — kde: v údech. Lpř. — v čem. Tentýž Petr u víře ze- mdlel (ochábl); Avšak lidé na běhu často v tom zemdlévají. BR. II. 66., 168. b. — od čeho. Tu macocha, ked ich videla, skoro zamdlela od veľkého jedu. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VIII. 68.— kdy. Člověk, který v těžké nemoci zemdlie. Lipa I. 315. Hneď bym (by sem) zemdlela v velkým žalu. Sl. ps. 226. — komu. Oko mu zemdlí. Gnid. Sestřičko, dones vína, už mně mé srdce zemdlívá. Sš. P. 169. — Vz Zemdlený.