Zjevně
Zjevně, offenbar, unverholen, öffentlich. Z. čísti (hlasitě). V. Z. mu slíbil. Ros. Z. něco mluviti, Us., mysl svou oznámiti, Jel., něco činiti. D., zlé páchati. Sych. Bylo-liby to z. vědomo. Zř. F. I. B. XXIX. Pakliby jeho nebylo nebo se pokrýval soudu utí- kaje, tehdy skrze téhož posla má z. před domem bydla jeho pohnán býti. CJB. 379. Co skryto býti má, toho zjevně neprodává, ukrývá. Kom. Mluv z., kde toho třeba; To se z. ukázalo. Dch. Aby jedni druhých ne- haněli ani utiskovali z. ani skrytě. Pal. Děj. V. 1. 193. Oba ty listy z. jsú pode- zřeny a nejsou k tomu svědomie dostatečny. NB. Tč. 167. Z. a zřetelně. Štr. Z. k ně- čemu se přihlásiti. Mus. 1880. 96. Chce z. věděti dáti. Alx. Anth. I. 3. vyd. 33. Ať z. mluvím; Kristus nazval je z. pokrytce: Já sem z. mluvil a pokútně nekázal sem nic. Hus I. 78., II. 399., III. 253. Dosti z vídámy. GR. — Z. = zevně. M. (Jir.).