Zkázati
Zkázati, shazovati = oznámiti, bekannt machen, benachrichtigen, sagen lassen. — co. Zdraví (= zdrávi) zkazovali (touto frasí děkuje se tomu, kdo nám po někom vzka- zuje pozdravení). Us. — pro koho. Zkážu já pro tebe po maličkej hrdličce, ona mi poletí ponad všecky kopce; Zkazuje pro tebe sama královna; Zkázala sem pro mi- lého, un (on) mi něpřišel. Sš. P. 270., 408., 689. Nechoď k nám, synečku, až já, pro tě zkážu. Čes. mor. ps. 215. — po kom. Švárný šohajíčku, po kom na ťa zkážu?; A zkážu já, zkážu, po malém poslíčku: Daj ti Bůh dobrú noc, můj milý synečku; Zkážu mu já, zkážu po malým poslíčku, že mě ne- miloval, jene na chvilečku; Můj milé je da- leko, nemám po kém z. Sš. P. 288., 416., 758. — co komu. Zkažte tam dobrou noc mému potěšení; Ona mi zkázala, já jí také zkážu. Čes. mor. ps. 156., 214. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko?; Zka- zuje mně syneček, leda mně zkazoval, leda mě syneček jiné (jiný) nemiloval; A já mu zkazuju, že už se nehněvám, aby on k nám přišel, že já ho ráda mám; A když on mně zkázal, já mu také zkážu, aby on k nám přišel, že já mu otevřu; Z-la mně jedna potřebná, z-ly bohaty dvě; lepší je ta jedna potřebná než te bohatý vobě; Pěkné zká- zaníčko milá mně z-la, abych já k ní přišel, že je doma sama; Zkažte mu novinu, že se vdávať budu. Sš. P. 113., 209., 325., 387., 414., 422. Jakož ste mi z-li, abych vám dal věděti. Arch. V. 349. — komu kam. Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový; Zkazte tam mej milej, zkažte jí dobrý deň. Sš. P. 108., 581. A ty sobě myslíš, že ku tobě zkážu? také ga- valery pod koleno vážu. Sš. P. 361. — na koho, Z-la sera na milého a on mi nepřišel. Brt. P. 6. — komu na kom. Já jsem jemu na rukojmích zkázal a on ty rukojmě k sobě přijal. Půh. II. 415. — co čím. Lež i to decko prstíkom konečne zkáže (ukáže), kde ho bolí. Phld. IV. 203. — odkud. Až nám pan Bůh s nebe zkáže. Er. P. 496. Zkázal mně môj milý dobrý deň z tábora. Sl. ps. 212., Sl. sp. III. 117. — oč. Nasela sem marijánku, on mně nezešel, zkázala sem o milého, on mně nepřišel. Sš. P. 319. Ty si sobě myslil, že já o tě zkážu. Sš. P. 361. — s inft. Zkaž ji tam, můj milý poslíčku, zkaž ji tam pozdravovať. Čes. mor. ps. 259. Zkazte tam mó panenko na stokrát pozdra- vovať. Brt. P. 108. Zkažte tam pozdraviť, že nemožu přijíť. Čes. mor. ps. 116. Zká- zali vás naši pozdraviť. Us. Rjšk. — Vz Skázati. — Z. = potrestati, züchtigen, be- strafen. — koho. Že jsú tě tesknosti ne- zkázaly. Ms. Č. Že jeho (syna) u vězení držal, chtě jeho zkázati, aby múdr byl. Kšch. 4. — koho v čem. Prosil, aby své v takových věcech ukrotil a zkázal. Pulk. — jak. Kteříž nemohú skrze dobrotu zká- záni býti, hrozú musie býti z-ni. Hugo. — kde. Ne tak brzo král rozkáza, až sě voj přeď městem zkáza. Alx. V. v. 421. (HP. 11.). — Z. se komu čím = zavděčiti se, willfahren, gewinnen. By před ním nějaký div ukázal, jímžto by se královi zkázal. Hr. rk. 245. — Z. = poříditi, dokázati, aus- richten. — co s kým. S tými viac nic nezkážeš. Zátur. Nápr. 24. — Z. se komu = vyznati se. Ps. ms. — se z čeho. Papež vida, že ciesař nechce se nikterakž zkázati z zahlazenie obrazov, přikázal, aby jemu poplatků nedávali. Martim.