Zlomiti
Zlomiti, zlom, mě (íc), il, en, ení; zlá- mati, zlámám a zlámi (zlámu), zlomovati = něco na dvě n. na více částek rozděliti, bre- chen, zerbrechen, zerknicken; přemoci, pře- konati, brechen, überwinden. Jg. Hej, roz- žiari sa východ vysoký. Hej, rozhreje on oziablu krev tvoju! Hej, rozženú sa prívaly od mora a mocným hromom: Hospodin! Hospodin! zlámu sa ľady tvoje, zhorí tvôj mráz! Kuzmány. Zadum, podzimně. — co, koho: hůl, dřevo, ruku, nohu, kosť, krk, hlavu, něčí mysl, něčí vůli. Us. Ona ho zlo- mila. Lk. kn. Z. slovo šp. m.: zrušiti, slovu nedostáti. Brs. 273. Z. plachty, síti = do úhlu postaviti. Šp. Z. okovy. ZN., Z. wit. 2. 3. Zlomiti vaz. Us. Dch. Z. něčí moc, odpor. Us., Šmb. S. II. 292. Ihned jej dna zlámala. Pass. 812. Zle je kládu lámať, když nezlomí hůlky (zle odvykat, z Jana není už Jeníček). Na mor. Val. Vck. A by se ta láska na brali rodila, nejedna panenka hlavu by zlomila. Sl. spv. I. 3. Ak ta ja, moja milá, nedostanem, vyjdem ja na skalu, hlavu zlámem, na skalu, na skalu, na vy- sokú, pre teba dievčátko sivookô. Sl. spv. V. 186., Sl. ps. Šf. I. 126. A ten kóň zlo- mil hlavu. Půh. I. 359. Bola som na tráve v Kubínskom chotáre, hajník ma naháňal, bodaj nohu zlámal. Sl. spv. I. 20. Kto zlomí zkorej nohu či ten, čo spadne s hrušky a či ten, čo s vysokej väže (ktorý s hrušky, lebo skorej doletí na zem)? Hádka slov Šd. Pravda nohu zlomila a věře dno vy- padlo. Star. Skl. III. Chléb lámati. Us. Šp. Hore hu! nič preto, že sme my chudobni: hodsi sme chudobni, ale chlapci hodní! Hore hu! nič preto, že sa biedne máme: naša dobrá vôľa i tú biedu zláme! Btt. Sp. 183. Krásnou baštu jsou zlámali (střelbou). Sl. let. I. 281. Kebysme jako tieto smreky tak zhusta popri sebe stáli, (jich vzteky) náš vzdorný les by predsa nezlámaly! Phld. IV. 471. Zlomte oba grgy! Dbš. Sl. pov. I. 235. Že mu jedno aneb dvě snad žiebra zlámal. NB. Tč. 4. — V., Rkk., Ros., Jel. — co komu: sobě ruku. Us. Já mu krk zlomím. Ros. Z. něčemu hlavu = učiniti něčemu přítrž, konec. U Olom. Sd. Sv. Bartolomí létu hlavu zlomí. Brt. Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, koník sa mu kus potočil, zlámal on si rúčku; Ej, mal som síkorenku, zlámala si nožku; Kades', holúbka, lietala, že si si pierka, zlaté krýdelka zlámala?; Keď som išiel z Ivanky, zlámaly sa mi sánky, ej sánočky javorové, pre mladuchu mú hotové. Sl. spv. I. 40., II. 66., III. 112., V. 175. Letěl zajíc přes oboru, zlámal sobě zadní nohu. Slez. vypočítávka dětská. Šd. Choď s Bohom, aby si dakedy nemal ťažkô srdce na mňa, že som ti vôľu zlomil. Dbš. Sl. pov. I. 210. Otvárajte bránu pekne ma- ľovanú, že si ja nezlámem venček z tuli- pánu (z majoránu). Lipa II. 263., Btt. Sp. 18. Otec mu z kapusného hlúba hlavu zlo- mil (nezná otce, utopil se mu otec v pod- máslí atd., o dítěti nemanželském). Mt. S. I. 93. Povoňať ti ho dám, ene (jen) mi ho nězlam, bo jedna haluzka koštuje mě tolar; Aby s pece ťa shodilo, žebra ti zlomilo a sem na tu přístvu tebú dohodilo. Sš. Ps. 360., 767. Dskám i právům hlavu zlomují. Vš. Jir. 307. — co čím: větev rukou. Us. Fridrich odhodlal se odzbrojiti město a tím také z. sílu měšťanů. Ddk. III. 248. — co komu v čem. Pristali i na tom jeho ro- dičia, lebo mu v ničom vôľu zlomiť ne- chceli. Dbš. Sl. pov. ľ. 89. — co oč. Obě dřevě o sě zlámasta. Výb. II. 49. — proč. Myslila jsem, že se smíchy zlámu. Us. Kšť. — co kde jak. Z. něco na koleně. Us. Šd. To je herka, že by ji na koleně zlámal (o hubené). U Žamb. Dbv. Turci k nemu šturmovali, na sklepe dvere zlamali. Sl. let. I. 283. Bodaj zlamal nohu na kosćelnym prahu. Sl. ps. 314. Už se ta lavečka před naše zlámala. Sš. P. 353. Tohto do prostred hnáta pichá a dutú nad článkom píšťalu zláme. Hol. 115. Zláme se kolo nad čisternú. BO. Paprsek zlomil se ku kolmici, od kol- mice. Mj. Ženy priskočily od zadu s volia- kymi papekmi (klacky), co tam pochytily a lomily ho, čo len tak práskalo, po chr- báte. Dbš. Sl. pov. VIII. 17. Jak do jablíčka krojila, v půli nožéček zlomila. Sš. P. 435. Lavice na kusy se zlámala. Pass. 578. Zlo- mista je oba velím (velikým) praskem. Rkk. 55. Otep nepřelomíš, než po prutu všecko zlámeš. Přísl. Šd. Za svět by mu vôľu ne- zlomil. Mt. S. I. 112. Zlámal prut přes ko- leno; prkno dle, podlé naříznutí, u jednoho konce; větev při samém pni; z. si nohu nad n. pod kolenem. — se. Strom se zlá- mal. D. Světlo se zláme. Us. Což se raději zláme nežli sehne. V. Staré přísloví věčně se nezlomí. Č. M. 1. Dobré-li svědomí, po- klid se nezlomí, ein gutes Gewissen ist ein sanftes Ruhekissen. Dch. — se kdy. Jelen se v ohni zlomil, ist im Feuer zusammen- gestürzt. Šp.