Dluh
Dluh. O původu vz Mz. v List filol. VII. 45., Kn. drn. 129. Strsl. dhhT. Mkl. Etym. 40. Nechali dluhy dluhama (nezaplatili jich) a peníze utratili. Us. Vk. D. účtový, die Buííhschuld. Nz. Byli samý d. Wtr. To je dluhů jako špitálských modliteb (hojnosť). U Litomišl. Dš. Má dluhů jako starý officír. Us Dš. D., obligatio. Ž. wit 124. 5. Chtěl na něm všechen dluh náhle jmíti; On praví, že jí ten dluh zpravil; Žaluje na mne o d. neprovodný; Má býti podlé práva, aby ti, kteříž sedíce v úřadu zapisují d. na miesto, každý zvláště jménem svým v listu byl po- ložen; Kde druhých pět zlatých? A on řekl: Držím to v svém dluhu; Nejprve dluhové k lozuňku, potom dluhové na základ a naj- posléz jiní dluhové podlé jich starosti plněni býti mají; Ty peníze, které za Tomana na jeho dluzích dal; U velikých dluzích zuostal; Kdo starší d. ukáže, k tomu právo má; Praví, že jest tomu dluhu na devět let; Vzal včely v dluhu panském. NB. Tč. 4., 13., 33., 70., 90., 131., 144., 146., 226., 228., 264. Ten list dal mi v mém dluze, jakož mi byl dlužen. Půh. II. 252. Listovní ď. Václ. II. (Žena) dluhóv mužových platiti nemá, než kteréž se zdlužila v svém vdovství, ty plať. O. z D. Starší bratr mlazšiemu, jenžto let nemá, ztratiti nemóže, lečby dluhové a závady otcem jich zašly (entstehen). O. z D. Mrtvého otcě a máteř máme z dluhu (Schuldigkeit, Pflicht) ctíti. Hus I. 151. Ženě muž d. vrací. ZN. Nazapovídá manželského dluhu poža- dování (povinosti). Sš. I. 213. D. najprv slušie zaplatiti; Dlužni jste se milovati z pravého dluhu (povinnosti); Kakž kolivěk z dluhu má jeden druhému skutku tělesného povoliti. Št. Kn. š 43., 67. Dlouho na d. dáno není darováno. Dch. Človek sa bojí umreť pre dlhy (tak je zadlužen). Slov. Zátur. Mluvíš na dluh (marně). Us. Hkš., Mll., Kmk., Šml., Ehr. Lepší žebrák púhý než ten, čo ma dluhy. Tč. exc. Jak d. víc než íundus platí, sloboduť udusí. Ťažko je bývať v ho- ferství, ťažšej v takém domě, kdě sa víc dluhóv nachádzá než listu na stromě. Glč. II. 215. D. není brať-, brat. Km. Starý d. rád v hluchotu (zapomenutí) přichází. Kom. Ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti. Smil. Nepůjde ti k duhu, dáš-li jísti s sebou dluhu. Lpř. D. kormoutí. Bž. Lež jezdí na dluzích. Mour. — Cf. Vš. Jir. 462., Kn. drn. 129., Péče, Jir. Zř. zem. E. 8., 12., 26., F. 18., II. 29., R. 15, 31., S. 30., I. 60., 67., D. 26., K. 3., 32., Q. 8., Tk. II. 331. Dluhy zemské. Vz Žer. Záp. I. 216. D. královské. Sdl. Hr. I. 246. O d. rozličných za starší doby vz Sdl. Hr. II. 112.—115., Cor. jur. IV. 3. 409. — D. = vina. Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpúštieme svým dlužníkóm. Hus I. 333, Št. Kn. š. 46.