Zlořečený
Zlořečený; -en, a, o = zlořečením stí- žený, verflucht, verwünscht, maledeit, ver- dammt. Br., Št. Kn. š. 23. Z-ný jsi ty. Pass. mus. 353. Z-ní, kteříž odchylují sě od tvých přikázánie; Jděte ote mne, pro- kletí neb zlořečení v oheň věčný; Nemi- luje-li kto pána J. Krista, kletý neb z-ný, neb od Boha odlúčený buď; Ktož tobě bude zlořečiti, ten buď z-ný; Z-ni, kteříž od- chylují se od přikázánie tvých. Hus I. 89., 140., 233., 250., III. 225. — kde: na duši i na těle z. Roz. urb. reg. Že jsi upo- slechl, z. země v díle tvém. Br. Z. před Bohem. Čch. 624. Z. budeš v městě, z-ný na roli. Hus III. 225.