Zmámiti
Zmámiti, il, en, ení = přítomnosť smyslův odníti, betäuben, betäubt machen; v omyl uvésti, täuschen, bethören, verblenden. — koho. Troj., V. To bláznovství lidské zmá- milo mysli. Kom. Ti viac vinni, ktorí ma z-li. Zbr. Lžd. 175. — koho kde: na mysli. Br. — koho čím: nástrahami. Kom. — Br. Kůň mnohými nemocemi zmámen bývá. Db. Ďábel jsa otrápen a zmámen svú zlostí, cpe na Boha vinu. Hus I. 88. — se. Když pak stal se zvukot tento, sešlo se množství a zmámilo se. Sš. Sk. 17. A škoda toho šuhaja ! aký to bol človek, kým sa nedal zmámiť. Klčk. Zb. III. 23.