Zminouti
Zminouti, ul, ut, utí; zmiňovati = po- minouti, zmizeti, vorbeigehen lassen, über- gehen, auslassen, aus der Acht lassen. — abs. Národ zmine. Výb. I. 550. Zbožie náhle dobyté zrnine; Zminul jest král (tran- siit); Zrnine chléb jeho. BO. Pakliby ten sněm kterak zminul (nebyl). Arch. II. 293. Desky zminú a zmizejí; Nález svrchu jme- novaný v nic bude obrácen a zmine; Ne- požene-li ho otporník za tři léta a za 18 nedělí, sám se ten otpor za nepravý odsúdi a zmine a v nic obrácen bude. Vš. Jir. 284., 344. Aby žádný toho nečinil k škodě a proti spravedlnosti těch, kterýmž dsky svědčí, než aby to bylo zminuto. Arch. III. 314. — co, koho. Otok jej (koně) mine. DB. Zlosť pravdu zminuje. St. skl. — se. Oba tak brzo se z-li (zemřeli). Mor. Šd. Tam sa z-li (zmizeli); Dyby sa tatíček z-li (zemřeli). Na Zlínsku. Brt. — čeho. Nechť nynie toho tvá mysl zmine. St. skl. o čert vzal, toho zmiňme. Dh. 144. Hned všeho úrazu zminul. Lom. — odkud: z oči (zmizeti). Leg., ZN., Pass. 1022., Sv. Mař. v. 235. Z úst mých chvála jeho nezmine. Ctib. — proč. A snad skrze to zminú na konec a zmizejí. Vš. Smlúva skrze nedr- ženie a jí dosti nečinění a pro nezachováme vedlé ní zmine a zrušena bude. Vš. Jir. 335. Zmiňovati, vz Zmíniti. Zminy, dle Dolany, Zminné, ého, n., ves u Pardubic. PL.