Znamenitě
Znamenitě — znale, patrně, merklich. Z. vyvýšený. Berg. Z. na sebe bráti. Sych. Ten úraz na něm z. ostal; Od Boha mu z. zjeveno bylo. Pass. 845., 855. A z. proto lehky šepcíc pějí, že sú ještě v ta doba kryli se křesťané. Št. Kn. š. 13. Duch sv. sstúpil z. v apoštoly. Št. N. 189. Protož z. dechl na ně, řka jim: Vezměte ducha sv.; Bohatec tento hřešil jest lakotú, protož ostalo jemu z. to jméno bohatec, kochánek neb hodoválek. Hus II. 157., 240. Seznají-li, že ten jistý tak zřetelně a z. nemocen byl. Zř. F. I. XXIV. Tak aby beze všeho omý- lení z. rozdíl byl mezi stavem panským a stavem vládyckým. Zříz. F. I. A. X. 2. — Z. = výslovně, ausdrücklich. To také z. přidávám. Dipl. 1448. V kterémžto majestátu také ten kus znamenitě jest položen. Ib. A. XXXVIII. Však to vždycky dskami z. zapsáno býti má. Zříz. F. I. A. X. 2. To v městech z. zapovězeno bývá. Byl. Kte- réžto věci byl sobě při smlouvě oné z. vy- mínil. Mus. 1880. 242. Toto se však z. vy- miňuje. Vš. Jir. 167. Dále jest z. vymieněno; Toto sobě z. vymieňujíc. Arch. I. 219., II. 326* 61. Z toho ze všeho a z. z tej zástavy; Pohoní Hanuše a jeho bratří z Lichten- šteina z. z Lednice. Půh. I. 177., II. 166. Protož z. jest řekl; A tak jest raněn, že z. die Izaiáš, že ... . Hus I. 245., 314., II. 432. — Z. = velmi, velice, zvlástě, vorzüg- lich, sehr, in hohem Grade. Z. úrodná kra- jina. Har. Z. někomu prospívati. Byl. Voda se z. ochlazuje. Berg. Z. někomu prospěti. Us. Pdl. Z. udatný. Ler. Z. na slovo vzatý. Pal. Děj. V. 2. 204. Kambyses byl z toho z. potěšen. Abr. To jejich obsah z. Roz- množilo. Koll. III. 285.