Zoškliviti
Zoškliviti, il, en, ení; zošklivovati = ošklivým učiniti, verekeln, widern; chuť, lásku, žádost odníti, verleiden, ekelhaft ma- chen, Abseheu erregen, verächtlich machen ; osočiti, in Ungnade bringen, verhasst ma- chen; se komu = v ošklivosť přijíti, nechut- ným se státi, zum Ekel ekelnaft werden. Jg. — co komu: sobě jídlo. V. Z. si co. Kom. Zošklivila si ho sobě. Záv. Z. lidu knihu. 1585. Aby Krista i s učením jeho sobě z-li BR. II. 38. a. Taktéž se nám ně- které poměry představ z-ví. Hš. Sl. 152. Z-vil si zpátečnictví, držel se pokroku. Hš. Sl. 136. Kdyby tě v tvém kožichu viděl, všecko by si z-vil. Němc. I. 156. Jak chlip- nosť miluješ, i sebe i tvé dobré skutky Bohu zošklivuješ. Slov. Tč. Z-lo se mu živobytí tak hříšné. Kld. 1. 285. Je osvítil a farizee jim z-vil. BR. II. 71. Rodičove chtě- jíce dítkám opilství z , opojily své otroky. Koll. IV 132. — kde. U poddaných nás zoškliviti chtěli. Pal. Děj. V. 2. 470. — se nad kým. Tu sa až sám nad sebou zo- šklivil, taký otrhaný vyzeral. Dbš. Sl. pov. 328 I. 167. — někoho kde (u někoho) n. někomu = osočiti. Ros. — se komu (čím) = v ošklivost přijíti. Svět se mu zošklivil. Sych. Zošklivil se mu svou ště- betností. Sych. — Ros. — s inft. Brzo já jim v této naší zemi škoditi zůšklivím (zošklivím). Háj.