Zoufalec
Zoufalec, lce, m. = zoufalý člověk a) bez- nadějný (Jg., Háj.), ein Hoffnungsloser, Ver- zweifelter, der Verzweifler, b) na všecko od- vážný, ein tollkühner, verwegener, verruchter Mensch. Br., Lom., Kká. Útěchy prázdný z. Němc. I. 156. Kteří hřešivše milosrdenstvie nehledají, ti naděje nemají a ti zvláště slovú z-ci; Z-cóv nechá v zúfalství, neb se nechtie káti. Hus III. 158., II. 355.