1. Žeh1.
Žeh, u, m. =
žár, Die Glut. Koll. Zn. 343. Planoucí ž., lodernde Glut; Duši k žehu roznítiti, zur Glut anfachen. Dch. Ž. větru. Koll. Ježto ste zhostili Boha se svatého, víry žeh zhasili srdce zmámeného. Ntr. VI. 177. Ž. lásky, Ntr., blesku
, Mkr., zraku, slunce, Čch. Mch. 9. 69., Bs. 113., pekelný. Čch. Bs. 163.