Železný
Železný; -zen, zna, o = co ze železa jest, von Eisen, eisern. Ž. hřeb, sochor n. páč, klobouk (helm), V., Alx., cep, Kom., po- hrabáč, klín, D., nádobí, listy (v huti), obruč, štěp, prut, trouba, válec, obojek, Us., dráha (železnice), Nz., šína, klec, nářadí, mříž, li- tina, deska, rošt, broky, koule. Us. Ž. zboží (od železa), J. tr., nábytek, Eisenmöbeln, nosič stavby, páka, Dch., podstavec, sloup, matice, věšadlo. Šp. Chcete, aby král váš sedával doma na ž-znej pokladnici ? Ntr. V. 39. Neprebudí sa, čoby ho ž-nýma vidlama durkal. Slov. Mt. S. L 101. Ž. plech (Eisen- blech) černý (Schwarzblech), bílý (Weiss- blech). Us. Ž. drát, Eisendraht. D. Vz Včř. Z. I. 8. Ž. opona v divadle. Na to pole může jen někdy pán Bůh v ž-ných botách (jíti = je bařinaté). U Kr. Hrad. Kšť. Meč železný jest každého v cierkvi svaté, ale ne každý má jím bojovati. Hus I. 176. Že- leznými hřebeny tělo drali. Pass. mus. 320 Ž-zná španělská muška, kterou rozpálenou pálili holé tělo (nástroj k mučení). Sl. let. I. 93. Ž. nevěsta, ta bude žena má (šavle). Čes. mor. ps. 265. Ž-né tele chodí po ko- stěnej hůře a zhrýzá otavu (břitva). U Vi- zovic. Tč. Ž-ný ptáček po plotě skáče a má kudělný ocásek (jehla s niťum = s nití). Slez. Šd. Brucho drevené, črevá slamené, zuby železné (sečkárská truhľa, řezačka). Slov. Mt. S. I. 137. Dobré (pěkné) slovo železná vrata otvírá. Šd., Brt. S. 9. Trpěli- 340 vosť železná vrata probíjí. Šd. exc. — Ž. = tvrdý (přísný, neuprositelný). V. Železné srdce míti. Plk. Bude vy můj rod ž-ou metlou kázati. Dal. Ž. nutnosť dle Literár- ních listů (v Meziříčí 1880.—1882.) lépe: neodolatelná, nezvratná. Ž. důslednost, vy- trvalosť, povaha, Us. Pdl., Dhn., píle. Mus. 1880. 267. Má ž-znou hlavu (jest paličatý). Sá. v Osv. I. 180. Našli příčiny ukazovati na železné odpovědi krajanů svých. Pal. Děj. III. 3. 251. Ž. srdce máš. Žvt. otc. 49. b. Hedvábnou rukou přítele vybírej a drž železnou. Hkš. — Ž. jezdec = v železné zbroji, der Eisenritter, geharnischter Reiter. Cf. Železník. Koll. Z. páni, barones ferrei, die Eisenherren = jezdci, r. 1420. proti Žižkovi vypravení. Gl. 391.. Tk. IV. 33., Tk. Ž 30., Pal. Děj. III. 1. 351. Cf. Železník. - Ž. = od železa, Eisen-., Ž. rez, Us., odpilky, D., piliny. Vys. —Ž. = železo v sobě mající, Eisen enthaltend. Eisen-. Ž. lom, D., báně, ruda (železňák, na Ostrav. Hř ), důl, doly, hory, žíla, Us., trůska, pramen, kámen, Vys., vitriol (skalice zelená). Nz. Ž. ruda žlutá (xanthosiderit). Bř. N. 156. Ž. pecky, Ib. 156. Ž. kyz, der Schwefelkies. Bř. — Ž. = železu náležející, Eisen-. Ž. barva, D., Vys., čerň. Nz. Ž. kůň (železné barvy), Slez. Šd., lak, Pdl., pokosť. Zpr. arch. IX. 46. — Ž. = na železo, Eisen-. Ž. huť (hamry), D., pec, hutnictví, samokov (hamr). Vys. Ž. puchérna, der Eisenhammer. J. tr. — Ž. = dlouho trvající, lang dauernd, dauerhaft, eisern. To je ž-né (potrvá). Us. Ž. kráva. Ta jistina je ž. kráva (nemůže se vyvaditi). Jg. Ž. kráva vyznačuje nějaké stálé břemeno, jehož nelze majiteli se zhostiti na př. na majetku nebo na usedlosti zajištěné břemeno výměnkářské nebo roční plat na záduší kostelu atd. Je-li toto břemeno vykoupeno, i potom ještě v účtech (kostelních) se účtují úroky ze že- lezné krávy. Slovem kráva se naznačuje, že kdysi bývaly to skutečné krávy živé. Ty patřily kostelu (nebo majetku zádušnímu atd.) a do chovu pronajímaly se občanům, kteří za užívání těchto krav jejich majiteli (kostelu, záduší atd.) ročně platili určený poplatek. Kterým kravám říkalo se železné, objasňuje tato definice: alias esse vaccas, quae vocantur ferreae eo, quod domui fir- miter inhaereant, nec possunt a domo amo- veri, vel in aliam domum transferri, sed in eadem domo debent in perpetuum manere. Čas Kat. duch. 1885. sv. 4. str. 227., sv. 5. str. 294. (Šd). Zvyk má železnou košili. Č. M. 221. — Ž. jablka = železnice, lang hal- tende Aepfel. — Ž. hory v Čáslavsku. Tk. IV. 147., 148. Ž. h., Eisengebirge, podél řeky Doubravy, nyní též Kaňkovy zvané. Což se dotýče silnic přes Ž. h. a jinde. Arch. V. 255 Direktoři Hermana Černína vinili, že na Ž-ných Horách cestu skrze lesy pro- klestiti dal. Para. V. 144. Jiří obklíčil Ma- tiáše u Vilémova tak, že prý odtud nikam nemohl pro Z. H. Pal. Děj. IV. 2. 487. Na poli pod Ž-mi Horami. Pal. Děj. V. 1. 97. Ž. H. v Chrudimsku a Hradecku. Krč. v Osv. 1885. 195. — Ž. .Brod, Eisenbrod, mě. vých. Čech. Vz více v S. N. — Ž. Huť, samota u Blatné. PL. — Ž. Mlýn, Eisenmühle, u Pacova. — Ž. ulice v Praze. Tk. II. 164. — Ž dvéře v Praze. Tk. VI. 84. — Ž. Hutě v Sobotíně, Zoptauer Eisenwerk; v Štěpá- nově, in Stephanau. Mor. Tč. — Z. Skála, Eisensteinbergwerk, u Boskovic. Tč. — Ž. Hůrka, vyhaslá sopka v Čechách, Eisenbühl. Dch. — Ž. baba = hra, při které se účast- níci drží nějakého železa. Ustanovený honič čeká, až se některý železa spustí a pak ho honí. Chytí-li ho, musí chycený honiti. To se opakuje. U N. Bydž. Kšť. — Ž., ého, m., osob. jm. Tk. IV. 446.. V. 84, N. Ž. Jan. Tf. H. 1. 54., Sbn. 447., Tk. Z. 228. Ž. Blaž., vz Blk. Kfsk. 1022. — Ž. hlava Petr. Tk. II. 177.