Ženima
Ženima, ženina, ženimka, y, f. = po- straní žena, souložnice, kuběna, das Kebs- weib, die Kebsfrau, das Nebenweib, die Konkubine. Na Hané ženima posud. Bkř. Ženina. V. Kuběnář ženinu chová. Kom. Nabral si ještě vice ženin a žen. Br. Z že- ním rozličných narození synové. Troj. Ne- řádně miloval jiné ženimy. V. Chválím to,
że branie neradu; ale kakž pak, bude-li
sám s ženimú svú několik let, s níž sě je
neoddal? St. N. 327. 9. Učinil ji sobě že-
nimú. Výb. II. 85. 5. Synóm svých ženim
dal jest dary; Ž. Nachorova (concubina).
BO. Aby uslyšel dievku, své ž-my dceru;
Protož dle Šalamún: Kto ž-mu krmí, ztratie
zbožie; Šalamún měl 700 královen a 300
ženim a modlám se pro ně modlil; Připra-
vujíce krásnějé své kuběny, kněhně neb
ženimy než v kostele oltáře a obrazy; Jakýž
otec, takýž syn; syn dá a otec vezme pe-
nieze, aby syn ž-mu měl; A tu almužnu,
kterúž mají chudí lazarové jiesti, jedie jich
psi tuční chrtie, vyžlata a ohaři a také
tisty, kurvy neb ž-my; Když o kterém jistě
vědie, že má ž-mu neb kuběnu, aby pod
kletbu jeho mše neslyšeli; Šestdesáte jest
královen a osmdesáte ženim a mladic nenie
poctu. (Pís. Šal. 6. 7.). Hus I. 105., 202.,
382., 443., 444., II. 242., 294., III. 75. — Ž. = žena.