Dobyti
Dobyti. Stran dobydu vz Nabyti — na- bydu. — abs. Čstné město Troje dobyto. Jir. Anth. Město dobudeno bude. Mill. 91. a. — co: město. Dobývati kovy, J. tr., stromy, pařezy. Sl. les. Dobýval sem to = dosahoval, vymáhal. Brt. D. 206. By pak je (město) dobyli. Bart. 270. 30., Har. Ač kde dobudeš město. Alx. V. v. 268. (HP. 7.). Chtě město dobývati. Jir. Anth. I. 36. — čeho (komu). Když kůň jest prostřelen a že jemu šípu d. (z těla vytáhnouti) nemohou. Db. D. si nesmrtelných zásluh o vědu, si srdce dívky, si něčí Sympathie, něčí náklon- nosti, úcty, si vážnosti. Us. Pdl., Šml., J. Lpř. Byla tam, ale nedobyla nového roku (nedosloužila). Val. Vck. Sotva tam roku dobyl (rok vydržel). U Jičína. Ltš. Pán nás volá bojovníky na úhlavní protivníky, poďte dobyt pokoje. Koll. Zp. I. 32. Dobývati města, Alx. V. v. 457., jména dobrého, Dal. 20., si chleba, Sš. P. 38, starých dolů, Kn., ostrova, Pref. 473., svému jazyku cti. Výb. II. 39. Dobývej svého sám. NB. Tč. 22. Dobývati pokuty. Zř. Fr. I. A. XXIV. Řeč- níka sobě dobuda. O. z D. D. sobě komor- níka ot úřadu tej popravy . .. Kn. rož. 4. Živá hlava klobúka dobude. Výb. I. 842. Leč své zemi a sobě cti věčšie dobude. Výb. II. 39. Král Václav dobyl Žlebuov a Zbiroha. Dač. 10. Juřík dobyl meče svého. NB. Tč. 72. Tys nám všech smutkuov dobyla. Sv. ruk. 89. Ouveh nám otce takého, kde do- budemy sobě jiného? Hr. ruk. 59. Každého smrť dobude. St skl. I. 131. Viece sobě hřiechů dobyl. Št. Kn. š. 10. (4.). Cf. Brt. S. 3. vyd. 44. a. — čím (co, čeho). Tělesné potřeby svú prací jim dobývaje; D. sobě něčím přízné něčí. Št. Kn. š. 19., 136. Chcem prakóv nadělati, jimižto město dobudeno bude. Mill. 91. a. Což Matěj lúpežem dobyl. Pč. 23. D. města zradou. Tk. Což židé lichvú dobudú. Št. Kn. š. 158. — co, čeho na kom (čím, jak). D. proudu elektrického na něčem. Osv. I. 484. A doby na něm opět svého. Dal. 136. Budeš mi pomocen na něm toho d.; Chtě svého na tom d. NB. Tč 42., 134. A toho jsem mosila súdy na něm d.; I mosil jsem na něm jistiny právem d.; D-la jsem na p. Voku právem zbožička mého; Dobude-li co na sirotku. Půh. I. 155, 231 , 239., II. 36., 229., 138. Aby sirotci svého na nich d. mohli. Zř. mor. 1604. Tč. Co na lidech dobudeš. Alx. V. v. 1871. (HP. 45.). Dobývati čeho na kom súdy, právem. Zř. F. 1" U. VI., O. z D., Tov., NB. Tč. dod. 23., 32., Půh. I. 224., 234., 255., 346., 382., II. 1., 99., 101., 123., 159., 163., 176, 224., 351. Sousedky dobývaly na čeládce (doptá- valy se), co se to tam děje. Sá. Nevydobyla na něm jiné odpovědi, ač dobývala zle. Sá. Nemohl na něm slova d. Brt. D. 206. — čeho jak. V potu tváře chleba sobě d. Vrch. Bělehradu mocně dobyl. Bart. Dobývati země krok za krokem, Osv., města za městem. Šmb. Národ český musil sobě práva svého těžce dobývati. Vlč. Toho rozličně jsem na něm dobýval; Na těch dobývej jich oddílů podlé nálezu dřevního panského. Půh. I. 222., 381. Leckaks sbožie dobývajíc i protiv pravdě; By zle sbožie nedobýval. Št. Kn. š. 30., 99. Dobýváť se zajisté právo skrze osobení. CJB. 319. D. Vyšehradu mocí. Dal. 28. Bělehradu dobyl pod úkladem a lstí. Let. 248. Že noční věcí města na mně dobyl. Půh. II. 28. — co, čeho (čím) odkud. Dobyta jsouc mačem sv. církvi zpátky z rukou luzy. Hdk. I dobude kámeň z ňader. NB. Tč. 117. Toho nedostatku mohl by dále od rukojmie dobývati právem. NB. Té. 145. Zdeněk má dobývati jiných diluov od jiných rukojmí. Půh. I. 388. Těžké vzdechy, táhlý ryk z jich ňader se křečovitě dobývaly. Vrch. Jako sedlák se z bláta dobývati. Zr. Z každé rovnice lze kořen kteréhokoli stupně dobývati. Vz Odmocniti, Mocnosť. Šim. 128. Až jich (mastí) z pytlíka dobudu (vyndám). Mst. v. 130. Dobudúc dětí z cizoložstva. Št. Kn. š. 92. — kam. Dobuďte sem mé panie (přivolejte). Hr. ruk. 425. Meč nabrouse již dobyl ven. Kom. (Jinde) na vůli božskou se doptává aneb i na ni se dobývá. BR. II. 16. a. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Sš. P. 22. — kdy. O křížových dnech d-li hradu. Let. 92. V dělné dni ne- budú moci tolik d. Št. Kn. š. 55. — s kým koho. (Telamon) s ní (s Hesionou) knězě doby (syna měl). Alx. V. v. 786. (HP. 19.). — s kým čeho na koho. Jestližeby kdo s pomocníky svými neb sám osobou svou na koho zbrani své dobyl. Zř. F. I. Q. XV. — kde. Dobyl sobě v srdci jejím úcty. Osv. I. 272. Chtě královstva zde d. Výb. I. 146 Básní tou dobyl si místa mezi před- ními epiky. Exc. Chtěl odtamtud d. sobě větší vlasti ve vnitří Gallii. Tk. č. 2. (Sv. Pavel) dělal rukama svýma potřeby sobě dobývaje v některých městech. Št. Kn. š. 32. Dobýval v lese pařezy. Us. Sá. A potom ihned dobýval nám otce v pravé mírné zemi. Půh I. 367. Potřeby dobývaje mezi sedláky. Pč. 22. — kde jak dlouho. Pacholek dobýl ve službě do vánoc. Brt. D. 206. — čeho k čemu. Bylo by dosť těžké ryb k jiedlu dobývati. Hus I. 362. — čeho zač. Za pe- nieze odpustkóv dobývají. Hus I. 412.