Žhavý
Žhavý = palčivý, rozpalující, zündend, brennend; ne: zžavý (žéci, žhu, žžeš, žhou, žhavý; před a se h nemění v ž). Mk., Brs. 2. vyd. 279. Ž. slunce. Kká. Td. 79. — Ž. = žeřevý, žhnoucí, glühend, rothglühend. Ž. = rozpálený na 400—440 stupňů R do barvy červenohnědé až bílé. Vz S. N. Ž. vítr, D., pumy (koule, vz S. N.), Br., povětří. Plk. Jarota mu z žhavú zrakú pláše. Rkk. Ž. pec, der Glühofen. Vz S. N. Ž. plyny, Heiz- gase, Šim. 7., políbení, Mkr., rty, Čch. Bs. 142., zrak, Vrch., oči, Vrch., Hdk., Kká., slza, Vrch., Čch. Bs. 30., dech, Vrch., po- hled, Kká. K sl. j. 15., Hrts., Čch. Bs. 78., dým, Msn. Or. 124., skráň. Čch. Mch. 41. Ž. láska k rodné zemi, Mus. 1880. 363. V srdci žhavý hřích. Hdk. Bylo mu ulo- ženo, aby bosými nohami kráčel po žhavé radlici. Ddk. IV. 240. Ž. uhlí někomu na hlavu sypati (protivníka trestati). Us. Vck Stál jako na žhavém uhlí (netrpělivě). Us. Kfnk. Dostaneš žhavý uhel na jazyk (straší se dítě, lže-li). Us. Kšť. Ž. holka (bujná). — jak: do červena. Šp. — čím. Hlava bo- lestí žhavá. Nrd. Bld. 8. — do čeho. Je do toho, do práce ž. Us. Bda. — nač: na ženění. Jrsk. Ti byli na tu holku žhaví. U Rychn. Msk.