ŽičetiŽičeti, iterat. od žičiti v dial. Vz List. fil. 1892. 291.
Žičiti. Mkl. Etym. 411. b. -
co komu. Ž-la mu nevěstu (dohodila, schválila). Mor. Vhl. —
komu čeho. Něžičí mi ani oka v
hlavě. VSlz. I. 235. —
se čím jak. Žičil se
v tichosti zdarem svým. Pal Rdh. III. 284. (III.
31., 183.).