1. Žid
1. Žid, a, žídek, dka, židák, židík, a, ži- dáček, čka, m., der Jude, Israelit. Mladý žid : židovče, ete, n., žídek, dka, m., žídě, ěte, ži- ďátko, a, m. Cf. židačisko, židisko. Žid, pl. židé, vz é; v ob. ml.: židí. Ž, z Judaeus, přehlasovaním u v i a proměnou j v ž. Ht. Židé sobotu světí. Kom. Židem smrděti. D., Č. Křtěný ž., neobřezaný. Židie řekli. BO. Žid slul na Zlínsku prachel (prašivec), nyní slove pantáta. Brt. Jinde slul šmok, smrad. Bkř. Hneď tu hneď tam uderili na židov. Rtk. 33. A když jsem stárnul, visel (meč) na zdi při mém loži, jak nad věřícím židem přikázání boží, Kká. Td. 349. Vzal ho žid a žida čert (říká se, když někdo nemůže něco najíti). Zátur. Tím by se vy- trh' jako žid z prašiviny (nevytrhl by se, nepomoh by si). Us. Hlk Béře to po po- řádku jako čert židy. U Litomyš. Bda. S kraja, jak čert židy bere (nevybírej, ber po pořádku). Mor. Brt. Uctil ho jako žida jelitem (špatně). U Litomyš. Bda. Dělati si z někoho žida (šašky); Běží, jako čert k ži- dovi (rychle). Ib. Bda. Sluší mu to jako židovi flinta (nesluší); Má-li někdo mnoho peřin pod hlavou, říká se: Má toho jako žid ve hrobě; Žide, čert pro tě příde s ma- lovaným talířem bude tě učiť malířem. U Bydž. Kšť. Židy malovati či dělati = ve sněhu svou podobu vytlačiti. Kluk ma- loval židy a teď je celý zkřehlý. U Král. Hradce. Kšť. Židé mají dlúhý deň a krátkú noc, potřebujú k Amstrdámu peněz moc. Brt. L. N. II. 83. Krstený ž. Zbr. Lžd. 181. Tlačí se k tomu, jako ž. ke kropidlu, ke kropence. Sk. Žide, žide, čert za tebou ide, červenou čepicou po hlave ťa bije. Zbr. Báj. dod. 38. Koščičané, Lanžočané hovorá, že si žida za rychtářa nezvolá. Brt. L. N. II. 85. Neměl z říše důchodů leda daně z židův. Pal. Děj. IV. 2. 51. Ž. smradlavá, vypálená, ein pfiffiger Jud. Vz Rod. Prk. Křtěný ž. je nekřtěný křesťan. Hnš. Ješto biechu židu pokradli. Pass. 41. Mnoho jest bylo židóv a židovek, v nichž sú byli ďá- blové. Hus II. 104. Toho vždy očekávají, jako židé messiáše. Arch. IV. 90. Rozličné lidi z židuov a z pohanuov na vieru obra- covachu. Pass. 14. stol. Když pes spí, žid přísahá, nevěř. Brt. L. N. II. 335. Ten se mu vyhýbá, jako čert kříži, jako ž. vodě. Us. Ž. a veš jest jedna spřež. Us. Tč. Štír, had a žába, mnich, ďábel a bába, žid, Němec a h . . ., vše je to rovno. Lb. Žide, cosi za tebú ide s červenú paličkú, utne ti hlavičku; Žid smrad, kolovrat, má na zadku vinohrad (pokřik na židovské děti). Na mor. Val. Vck. Židé mají rabíny a nadrabíny (kněze). Pt. Židům kázati (dřímati; proto, že židé při modlitbě se kývají. Vz Spaní). Zachová, jako žid víru (špatně). D., Č. Žid křtěný, vlk chovaný, mnich z kláštera vyhnaný, všecko jednostejný (vše to stejné. Č.). Mus. Z kance na staro řezaného, žida křtěného, vlka doma chovaného, přítele třikrát míře- ného, řídko z toho bývá co dobrého. Rým. Se křtěným židem jen zas do vody; Pro pět židu rezavých! (Pro strach židovský! Vz výkřik); Žida zabiti (notně chybiti. Vz Chybování). Č. Prská jako ž. (Vz Hněvivý); Milujme se jako bratří a počítejme se jako židé. Pk. Hra na žida: Hoši vyvolí jednoho ze sebe, který se položí na znak jako mrtvý a jmenují ho židem. Ostatní zpívají jej ob- cházejíce: Žid nám umřel, pod policí omdlel, nedáme mu zvoniti, nebude-li nás honiti. Žide, vstaň a hoň nás! Ž. vstane a honí; koho chytí, ten je židem a hra se opakuje. U Bydž. Kšť. Písně o židech vz Er. P. 407. Pověry židů se týkající vz v Mus. 1854. 533. Vz o židech více v S. N., Rb. 275., Dal. Jir. 26., 83., 111., 113., 145., 146., Žer, Záp. II. 192, Tk. I. 630., II. 554., III. 664.. IV. 746., VI. 358., Tk. Ž. 82. — Ž. s vedlejším významem kramaření, obchodu, chytrosti, lichvy ano i šalby, der Jude, mit dem Neben- begriffe des Handels, Schachers, Wuchers, Betrugs; také křesťan v jednání tom židu podobný, tedy vůbec = lichevník, šibal. Židům vyměřen pořádek s strany kradených věcí a aby toliko na základy puojčovali. Žř. zem. Jir. Z. 1. Co tam, to tam, o to hlavy nelam, neb na to již žádný žid nic nepůjčí. V. Když žid půjčí na základ křesťanu. P. Sob. 116. Teď svět si přátel váží jako peněz židé. Kká. Td. 24. Nehospodyně všecko z domu vleče k židovi. L. Není žádnému dlužen jen židu a křesťanu (každému). Us. Kšť. Žid se všudy vecpe. Us. Šd. Cpe se jako žid na palérnu. Mor. Šd , Brt., Vck. Nebuď vtíravý jako ž. Us. Tč. Mouchu, psa a žida když dvakrát odeženeš, zase přijde. Brt. L. N. II. 334. Trhavý ž. Us. Rjšk. Nedělej žida a svez mne (nebuď jako žid, nebuď neochotným). U Kr. Hrad. Kšť. Žid je žid, aby šidil lid, a křesťan, aby ho trestal. Us. Dch., Bda. Máš prsteny (prstenů) jako polský žid (který je prodává). Slez. Šd. Ten ž. se dosť uzdíral kůže z lidu. Us Tč. Vrabec se vhnízdí, kde je dobře, žid, kde je co bráti. Mor. Tč. Má nápady starého žida (o chytrém). Na Hané. Bkř. Ž. s vrecem (s pytlem) chodí. Mor. Té. Židí dávají peňáze na úžery. Slov. Tč. Mnoho hluku a málo vlny, jako když ten ž. to prase stříhal. Duša Slávy v jarme lká a duch boží v nej vzdychá. Všade smrti duch pohanstva dusí lásku všekresťanstva; žid a pohan vrchom vládne a kresťanstvo iba na dne. Hrbň. Rkp. Pujděmy pod zamek na žida, un (on) ma moc peňazův, něch jich da Sš. P. 701. Jako podnes byl již i ten- kráte žid v pravém slova toho smyslu pe- něžníkem a obchodníkem; Tím stává se žid jednak vtělenou židovi spořivostí, ještě více však svou vybroušeností praktického roz- umu a zvláštní vychytralostí u vyřizování obchodu všeho druhu. Ddk. IV. 159. To je ž. (= člověk šibalský). Bdl. Mtc. 1880. 104. Židé, židáci! kupte si galána za štyry graj- cary, za dva ho dám ráda. Sš. P. 689. Leč práv leč křiv chudý kresťan, vždy žida bo- hatého učiní práva (právo, pravdu majícího, im Rechte seiend). Št. Nic mi nechybuje, dobre sa mi vodí, i ja orem a sejem, žid zberá úrody; Daj, žide, na rováš ..., vezmeš sukňu žene a mne nohavice. Zbr. Hry 91. Zo všetkého, čo sa zmele, ž. musí mať rebach. Zbr. Lžd. 67. Židí všetci podochnú i s námi (s pány) od hladu, nebude-li křesťanský ľud pracovati i na nich (na ně). Zbr. Haj. (dod. 61.). On sa bojí, neborák, že ho more zhltne. Neboj sa, môj židáčku, ty's aj naša spása, táta čistá Adria nechce khošer masa! Neboj sa, môj židáčku, dám ti na to zmenku (směnku): ešte budeš zbíjať dosť ľudí za pálenku. Vaj. Tat. a mor. 82. Každý ž. má se lichvy varovati. Hus I. 214. Žid se šalbě neučil, ale s ní se narodil; Křesťan skrze žida jako čert skrze babu (bývá ošizen); Co bylo a není, na to žid nepůjčí. C. Žid dá křesťanu tolik vydělať, jako dráteník pradleně. Když bude lev páteře píti (pěti) a had na ledu se hříti, tehdáž žid křesťanu bude příti a to ten, který tři oči v hlavě bude míti. Rým. Obilní ž. (kdo obilí na draho skupuje a chová). V. Oklamal mne hůře než žid. Ros. Je horší než ž.; jest pravý ž. Us., O. Z tebe by pět židů nadělal. Jg., Č., Lb. Kde je bída, hledej žida. Co bylo a není, na to z. nepůjčí. Bayer. Kdo jen po hospodách chodí, tomu pro žida se rodí. Tč. Sbírej a schovávej jako ž. hadry. Tč. Židí na žalobě u Boha. Abraham řeknul splačom: ,Zavrhnul si, Pane, semeno moje. Odjal si mu kráľa a otčinu'. „Miesto toho dal som mu všetky národy zeme ku de- dičnému vládnutiu". ,Jako pak by ovládli svetom'? „Peniazmi". ,A kde jich vezmú vyhnanci'? „Dve vlastnosti dal som len jim k vôli národom: ľudu pijanstvo, pánom skvosta chlipnosť. Potomci tvoji budú na- pájať ľud, pánom pomáhať vo večných ne- snádzach peniazmi.' Tým vcele boli uspo- kojeni zarmútení a k okázaniu vďačnosti svojej zaviedli hneď medzi sebou sbierku na chudobných kresťanov, čo potom i v no- vinách oznámiť nepremeškali a majú z toho chválu do dnešnieho dňa. Zbr. Báj. 55.—56. — Věčný ž., Ahasverus, který prý až do věčného soudu po světě toulati se musí, po- něvadž Kristu kříž nesoucímu nedal u svého domu odpočinouti. Jg. Vz o významu jeho Zosobnění. Chodí jako věčný ž.; Toulá se světem jako věcný ž, Us. Šd. — Židy, pl. = židovské město n. kotce v Praze, die Judenstadt, der Judentandelmarkt. V. Kdo věc kradenou v židech uptal. Zříz. Ferd. Všecko to v židech najde. Klat. Jíti do židů; Koupil to v židech. Us. Dch. Do židů. Bž. 83. V židech shořeli tři domové. Brt. S. 17. Pakli mi plniti nebudete, věztež, žeť na vás po poledni hned v židech zejtra vezmu. Arch. IV. 171. Dávám jemu tu vinu, že jsem zaň v židech a v křesťanech dal. Půh. I. 286. — Ž. = český tanec. Škd. exc. — Ž., u, m. = houba trpké chuti, ein Schwamm bitteren Geschmacks. U Litovle. 2. Žid, a, m., os. j ta. Ž. Matěj. Vz Blk. Kfsk. 1054., 1055.