Živel
Živel (zastr. živl), vlu a vla, m. = jedno- duché části látky, kterých více rozložiti nelze, prvky věcí, das Element, der Ur-, Grundstoff. Pr. Chym. — Ž. = částice, z nichž všecka aneb aspoň jistá tělesa složena jsou; také přeneseně. Čtyři živlové starých zpytatelů přírody: oheň, povětří (vzduch), země a voda. Vrchní živel, oheň. V. Ž. životní, das Lebenselement, Dcn., šlechtický, kněžský, církevní, politický, obchodnický, kulturní, společenský, lyrický, epický; Obyvatelstvo Hispanie ze živlů velice různorodých se skládalo. Šmb. S. I. 396., 478., II. 281., 120. Ž. slovanský, Osv. I. 161. Ž. cizí. Us. Spo- jení přerozdílných živlů národních. J. Lpř. Ž. aesthetický, Dk. P. 137., mravný, světský, vněšný, zevnější, padký, dočasný, hmotný, vidomý, Sš. Sk. 211., II. 24., popisný (v básni). Mus. 1880. 153. Škoda živlem učiněná (ži- velní). J. tr. Uvádění vypravovacího živlu. Dk. P. 58. Melodie jest prvním podstatným živlem hudby. Zv. Př. K. I. 21. Voda jest ž. vidomý křestu svatého; Duch sv. živlem vody obnovu v člověku působí; Voda jest ž., v němž křesť se děje; Jaký ž. v církvi římské panoval ?; An v Římě živlové řecký, východní a římský v jednotu splývali; Víru považuje co živel, v němž nyní se pohybuje; Pod živly světa jsme podrobeni byli; V bož- skočlověckém organismu (v církvi) živel vidomý a nevidomý, zemský a nebeský, božský a lidský se pronikají. Sš. J. 49., 28., I. 14., 147., II. 29., 44., 134. Dějinami če- skými hned od počátku stopovati lze anta- gonismus živlu českého a německého. Mus. 1880. 75. Živel a věc hmotná jest voda. Štr. K živlom, pod živlami. ZN. Živlové horkostí se rozboří. Hus II. 13. — Ž = něco živého, živý tvor, lebendes Geschöpf, zastr. Bel. Ale na Mor. posud. Vck. To jest můj živel (= bez toho žíti nemohu). Us. Živlům ze služby děkovati (umírati. Vz Smrť). C.