Živočich
Živočich, a, m (zastr. životčich; na Slov. také živočuch); pl. -chové; živočišek, ška, m. D. Živočich lépe než životčich. Jg. Ž. = živý tvor, animal, das Thier, lebendiges Ge- schöpf. Ž. = každý tvor, který žije a čije totiž čidly svými vtisky vnějšího světa při- jímá a proti nim působí (reaguje). S. N. Cokoli životem a citem a hnutím obdařeno jest, ž-ch jest. Kom. Ž. čtvernohý, dvénohý, létavý, povětrný (ptactvo), plovající, vodní, zeměplaz, pitomý (skrocený), zemský, V., štípavý. Ž-ové skrocení či domácí, divocí. Tl. Ž-chové dělí se na 1. obratlovce (Rück- grat- u. Wirbelthiere: ssavci, ptáci, oboj- živelníci, ryby); 2. členovce (Glieder-: hmyzy, pavouky, korejše); 3. slimejše (Schleim-: měk- kýše, červy, hvězdýše, polypy, slizníky a nálevníky). Pt. Cf. Schd. II. 315., Frč. Ži- vok, živočich žije, preto sa volá živočich, že čije, čuje život. Hdž. Čít. 219. Indovia nejedia mäso; tak i Slovania najviac živili sa kašou a rostlinami a živočuchy nerádi zabíjali, vyjmúc pri obetách. Medzi Slováky jesto i teraz dosť ľudí, ktorí by za svet ani len chrústa nezabili. Č. Čt. II. 381. Při- rozená bázeň jest každému živočichu t. j. živé věci jenž čije, jako: člověku, hovadu, psíku, myšce atd.; Člověk má rozum, jímž zná dobré i zlé a tiem jest přesáhl všecky živočichy t. j. všecky věci, jenž jsú živé a mají čich, jímž mohú číti. Hus I. 59., II. 129.