Živoucí
Živoucí od kmene živ v živu (žíti; zastr. živúcí) = žijící. Ž. paměť. Troj. O ž. živote! V. Ž. řeč, Dch., céva, Osv. I. 484., tvor, Vrch. Myth. I. 183., jazyk, Mus. 1880. 479., země, pramen vod ž-cích. BO. Jsem tu mezi svými, třeba v památce jen ž-cími. Čch. L. k. 21. Theofil rodem pohan byl mimo Pa- laestinu ž.; Poznání pravdy není jiného leč ž-cím pochopením jejím; Mluví o křesťanech rozkošně, labužně a pochotně ž-cích. Sš. L. 4., J. 147., II. 179.