1. Dolíčiti1.
Dolíčiti, il, en, ení, dolíčeti, doličovati, dolíčívati, doličovávati = dočísti, vyčísti, vollends aufzählen; dojistiti, dotvrditi, doká- zati, bekräftigen, beweisen;
se = dokázati, erweisen. Jg. —
co. Víru počal doličovati. Pass. —
co čím. Žalobu přísahou d. Koc. A to svědky dolíčiti chci. Schön. D. něco životem (durch Zweikampf beweisen). Gl. Neb to do- líčichu sami starých králóv příhodami. Alx. 1142. Právo ludmi d. Arch. I. 467. —
čeho. Uměli pravdy d. Št. —
čeho čím: přísahou. Er., J. tr., Dal. Doličoval toho rozumem písma, Leg., svatým písmem. Rk. Chci vám toho divy d. Výb. II. 37., 38.
Vedle práva toho všeho ohnivým železem d. chci. Háj. — k
de. Překladači
v obraně doličují (uvádějí), proč ... Novot. —
co komu. Doličují nám to slova věcné pravdy. Scip. To vám dolíči (dolíčím
= dokáži) rozumně. Kat. 2050
. —
čeho na k
oho. Neb ti všickni mají se rozvésti, může-li to býti na ně dolíčeno. Št
. —
se čeho čím: přísahou. Pr. měst. — Lom.